Malik vs. Tomlinson

~19~

„Nath, mohla bys -" Přesně v tu chvíli padlo moje a Niallovo „Tak se musíme snažit, aby se to neprofláklo, minimálně ne teď." Máma vstoupila do chodby a výraz, který ji prostoupil obličejem se nemohl rovnat ani šoku. Lapala po dechu a rukou se opírala o rám dveří. Já se zasekl na místě. V dlaních jsem držel zadek Nath a i ona ztuhla. Ruce omotané kolem mého krku, s hlavou do boku hleděla na mámu. „Ježiši!" Vydechla mamka a dala si ruku před pusu. „Bobby vás zabije..." Vytřeštil jsem na ni oči. On nás zabije a ona? „Jay... Uhm... já, no... My..." koktala Nathalie a očima mě prosila o pomoc.
„Jay? Co se děje?" „Od sebe!" zavrčela máma, odskočili jsme od sebe přesně ve chvíli, kdy se ukázal Bobby. „Co je?" „Nic. Jen se zase provokovali..." Střelila po nás pohledem, který jasně naznačoval, že tohle vysvětlíme. „Takže, Louisi, mazej pro holky. Najíme se a vyrážíme na výlet, všichni!" Už ji asi došlo, proč jsem se z rodinného výletování snažil vykroutit. Chtěl jsem přemluvit i Nathalii, že bych ji ukázal okolí tady, no tak nic... „Chceš s něčím pomoct, mami?" Jak paradoxní... Nath ji tak začala říkat, chytil se toho i Niall a teď... Střelil jsem po ni povzbudivým pohledem a urychleně vypadl. Máma něco říkala, ale už jsme pořádně neslyšel co.

„Pohni, jedeme." Vrazil jsem do stáji a našel Fizz. Hřebelcovala koně a Lottie byla samozřejmě někde v trapu. „Kde je?" „Nevím, zmizela pár minut po tom, co jsme přišli." Ááá, výborně. Takže Nialler nespí a je někde s ní. Jo, občas mi to spínalo rychle... Prosvištěl jsem statkem a hnal se přes louku. Byl tam větší kopec, a za ním už jen les. Nepochybně budou tam.

„Ježišmarja! Oblíkni se!" Otáčel jsem se, div se nenatáhl. „CO tu děláš?!" vrčel a vztekle prskal Niall. Urychleně se oblíkal a já raději nedomýšlel, jestli jsem je vyrušil na začátku nebo na konci. „Máme průser!" No co... Přece v tom nebudem jen my. Ostatně, až tohle zjistí máma, bezpochyby nám všem bude chtít zakroutit krkem. Copak ale my můžeme za to, že oni se seznámili a my se holt, hm, přitahujeme? „My?" Lottie mě vraždila pohledem. Takže, asi jsem je vyrušil na začátku a hlavně mě znala. Jak to bylo „my" mohl jsem za to jen já, ale vždy ji stáhl s sebou.

„Máma načapala mě a Nath..." „Děláš si srandu?" „Jak načapala?!" „Jen jsme se líbali..." Lottie poklesla čelist. Uhnul jsem pohledem a opět se mi vybavil moment, kdy mi Nathalie řekla o skoro znásilnění a to, že Lottie vše ví. „A tím chceš jako říct, že ví i o nás?!" Niall mě propaloval pohledem. „Ne neví. Prozatím..." „Tak co nás do toho taháš?" „To dělá vždycky, on něco udělá a potřebuje pomoct. Tak o co jde?" šklebila se Lottie, zatímco jsme se vraceli na statek. „O nic. Já si tohle sám vyřeším. Ale je vám jasný, že když ví o nás, dostane i podezření ohledně vás. Bude hlídat tebe i Fizz, protože nebude vědět, která je s Niallem víc. Znáš mámu..." Lottie sklaplo. „Eh..." „Jen jsem vás chtěl varovat."

Do chaty jsme doběhli v rekordním čase. Mamka na jejím zápraží stepovala a jak jsem čekal, do jejího hledáčku se dostala Lottie s Fizz. Ta však bezelstně prošla kolem, líbla ji na tvář a zmizela uvnitř. „A je to jasný." Sykl jsem, a zbaběle zamířil ke dveřím.

„Ne tak rychle Williame!" Zamrzl jsem při chůzi. Jak já tohle nesnášel...! „Mami?" Periferně jsem zahlédl Lottie, vyplázla jazyk a zmizela i s Niallem. „Lottie a Niall?" „Co?" „Ty a Nathalie. Takže Lottie a Niall nebo Niall a Fizz?" „Já nic nevím..." Další snaha zmizet nevyšla. „Nathalie?" zachytila mě za triko a přitáhla k sobě. „Hm?" „Louisi!" zavrčela výhružně. „Co to mělo znamenat?" „Dali jsme si pusu. To nemůžeme?" „Pusu? Myslím, že si ji jazykem vyšetřoval mandle!" „Komu vyšetřoval?" Culil se Bobby spokojeně. Kolem krku měl omotanou Phoebe a Daisy vedle něj šlapala, s pusou od ucha k uchu od marmelády. „Daisy!" „To Niall..." Zašeptala ke mně, mamka ji odvlekla zpět a já se vytratil do pokoje.

„Nemáš zač. Bylo mi tě celkem líto. To mamčino vrčení se neslo až sem." „Dík! Jo? Se divím, že to Bobby neslyšel." „Toho zaměstnávala Lottie."

„Jedeme!" „Nathalie, Lottie, dvojčátka se mnou. Vy dva s Fizz k tátovi!" Naše čtyřka frustrovaně vydechla, samozřejmě nenápadně. „Řekla ti něco?" míjeli jsme se s Nath u auta. „JŽe co to mělo znamenat a jestli jsme spolu spali. Jde na to zpříma. Jo, a že si ještě pak promluvíme a ptala se na Niallera s Lottie." Uchechtla se a pleskla mě po zadku. Já už to nestihl, zmizela v máminým autě a já zaplul dozadu k Bobbymu.

Asi po hodině jízdy jsme parkovali pod nějakým zámkem. Výšlap až nahoru to byl pořádný. Dvojčata si po pár metrech vydupala pochování. Rodiče se táhli za námi, Fizz byla ve svých myšlenkách o kus nad námi. A my si od sebe udržovali bezpečný odstup. Mamčiny oči po nás rejdily a nedovolovaly ani jediné dotknutí.

„Dokud si nepromluvíme, nedotkneš se ji!" Nadskočil jsem. Po vstupu a zahájení prohlídky jsme měli na pár minut rozchod po hlavním sále. Pozoroval jsem vitrínu s klenoty a mamčin hlas mě upřímně vyděsil. „To znamená, že když si promluvíme, tak se ji dotýkat můžu?" „Louisi!"

Otočil jsem se k Nath. Stála na druhém konci a dvojčata ji něco zaujatě říkala. Střelila pohledem k mamce, ta se však dívala pro změnu na Nialla. Poslal jsem ji pusu, s mrknutím mi ji poslala zpět.