Malik vs. Tomlinson

~62~

Nathalie

Snažím se splynout s okolím. Šeptanda je nesnesitelná a po první hodině začínám přemýšlet nad tím, že návrat do Irska vlastně nebude tak špatnej nápad. Nikdo tam neví, co se tady stalo a návrat by snad uvítali... Jo, vztahy sice ochably, ale... Nic nebylo ztraceno.

„Jak ti je?" „Asi jako růži v trní." Uchechtnu se pobaveně, byť hraně. „Neboj, jsem s tebou. Nenechám tě tu samotnou... Asi by tě roznesly."
 „Jsou velké kamarádky?" Trhnu hlavou k El a Kate.  „Celkem... To ona ji o tobě a Zaynovi řekla, viděla vás u skříněk." „Aha... No, mohli jsme čekat, že nás někdo uvidí." Harry mi povzbudivě stiskne dlaň.

„Ale, ale, Horanovic, to ti nestačí Malik? Už i Styles? Co kdybychom vám nechali volné pole působnosti a šli na chodbu?" Semknu víčka a podívám se ke skupince Kate a El. El mě propaluje pohledem a Harry mě okamžitě pouští. „Zayn ti nestačí? Se divím. Co jsem slyšela, tak tě sex moc nebaví." Třídou se roznese smích. Počítám do tří – urychleně jsem si osvojila návyky Zaynovi maminky – a pak se na El usměju.

„Prohodili jsme si tedy partnery? Chodíš s Louisem?" „Možná?" „Přeju ti to. Není to špatnej přítel, do doby, než tě začne brát jakou loutku na šuk. A co se mé chuti týče, se Zaynem ji mám pořád. Když víš, jaký byl v posteli Zayn, Louis ti stačí?" Ušklíbnu se. Chápu, že tím Louise shazuju, ale slova mi letí z pusy dřív, než začnu pořádně uvažovat. S radostí v očích se dívám ke dveřím, do kterých vchází Zayn v závěsu s Liamem.
Nevěnuje pohled nikomu, jen mně. „Ahoj." Gestem ruky mi naznačí, ať ho pustím. Stáhne si mě na klín a Harry urychleně a šeptem oznamuje, co se tu řeší. Liam na oplátku popisuje snahu toho hňupa, z jejich třídy, vyvolat rvačku.

Než skončí den, mám nervy k prasknutí a chce se mi brečet. Nedávám to. Věděla jsem, že to nebude lehké, ale tohle bylo hrozné. Pomalu to začínalo smrdět šikanou, ne fyzickou, k tomu neměli možnost, ale psychickou.

S úlevou se schovávám do náruče Zayna, když na něj čekám s Harrym u skříněk. Co se jeho týkalo, tak výraz: osobní strážce, dostal zcela nový rozměr. Nepustil mě samotnou ani na záchod. Tedy, pustil, ale sotva jsem tam vešla, zbaběle jsem vycouvala před Kate a on tam pak šel se mnou.

„Dík." „Za nic. Pro Fizz bys dělal to stejný." „Klape vám to?" „Jo... Lepší než Lottie a Niall. Niall drží při tobě a neví, co dělat. Psal mi, jestli se může k vám dnes stavit. Chce znát tvůj názor." „Jako, jestli s ní být dál?" „Jo. Bobby furt neví, co dělat. Stále jsou na hotelu a dom se nehrnou... Doma je tichá domácnost. Jay se s nimi nebaví a Louis, podle Fizz bydlí, u El." Trhá Hazz rameny. „To je snad jasné, že mají spolu být. Co je mezi mnou a Louisem, je nemusí ovlivňovat." „Vzhledem k tomu, že Nialler má na něj pořád pifku, tak Lottie neví prostě. Stojí na straně Louise, byť se ji nelíbí, co udělal. Ale tobě zazlívá, žes ho dokázala podvést... A Niall je zase na tvé straně. Nehledě na to, že Jay asi bojuje sama se sebou. Co mi Fizz říkala, chtěla by Bobbyho zpět, ale zároveň kvůli Louimu nechce. A ví, že ty dom nepůjdeš, a on se k tomu taky nemá." S omluvou se od nás odpojuje a míří naproti Fizz.

„Hodně jsem dnes přemýšlela." Školu máme daleko za sebou a znovu jdeme pěšky. „Já taky." „A?" „Prvně tvoje myšlenky." „Chci odtud pryč. Daleko od všech." „Musí to být nutně Irsko?" „Jak to myslíš?" Z peněženky vytáhl zmuchlaný list papíru. „Přišlo mi to včera. Nechtěl jsem ti nic říkat, až po tom, co budu znát vyrozumění. Co ty na to? Souhlasila bys? Zvládli bychom to. Společně..."