Malik vs. Tomlinson

~13~

„Šla jsem napřed. Potřebovala jsem mluvit s Lottie." „Holčičí problémy?" „Tak nějak... Ty Zayne, ta holka, co tu byla. Kdo to je?" Je mi volná, ale bude lepší o ní něco vědět. „Kate Swift. Je s tebou ve třídě, sis nevšimla?" „Všimla, ale jaksi se mi nepředstavila." „Co ti tu vůbec říkala?" Povytáhne obočí a na někoho mávne. Blíží se kluci, Louis má ve tváři opět výraz plný nepochopení. „Zajímalo ji, co já a Louis." „To zajmá i mě." Skloní se a teplý dech mi ovane tvář. „Nechápu, kam tím míříš." Zakřením se a posunu se vzad mezi bráchu a Harryho. On i Liam mě bratrsky obejmou, přitom mi Liam do ucha šeptne díky, že jsem za Louim šla.

„Nathalie?" zachytí mě Zayn u skříněk. „No?" „Kate se Louis líbí a chce ho uhnat. Dávej si pozor, je schopná jít přes mrtvoly." „Já ale s Louim nic nemám..." Lžu, jako když tiskne i když... Netuším co mezi námi vlastně je. „To je jedno, bydlíš s ním. Můžeš s ním dělat cokoliv a to ji bude pít krev. Jen tě varuju, tak dávej pozor, ano?" Kývnu a jen co mě on pustí, chytí mě Louis. Povytáhne obočí a čeká co řeknu. „Co je?" „Co ti chtěl?" „To se s ním nemůžu ani bavit?" „Nelíbilo se mi, jak tě držel před školou. Dávej si pozor, aby něco nepochopil jinak." Protočím panenky a on zmizí společně s kluky na schodišti. Niall s Harrym klepou nohou a čekají, až se uráčím dojít.

Před obědem máme tělocvik, díky zranění našeho učitele jsme s těmi šašky. Kate, která od rána vytrubovala jak cvičit nebude, nyní stojí na hřišti v šortečkách sotva pod zadek a v tílku, ze kterého ji k její smůle, nemá co vypadnout.

„Skáčeme do písku, Kate, nemáš něco jiného? Písek budeš mít všude." Pronese na její adresu nevzrušeně učitel. „Nemám." Zakroutí zadkem a pohlédne na Louise. „Pane učiteli?" „Nathalie? Jsi Nath, že?" „Jojo, já jen... Můžu si to odskákat jiný den?" „Proč?" „No..." uhnu pohledem. On však dál nechápe, učí jen kluky... „Mám... To..." „Uh? Ježiši" Jistě. Necháme to na příští týden?" Poděkuju a jdu si sednout. Kluci nechápavě rozhodí ruce a já se s úsměvem posadím vedle nevýrazný holčiny. Je zakřiknutá a nikdo se s ní nebaví.

„Ahoj!" „Ahoj." Kuňkne plaše a posune se. „Co blázníš? Já nekoušu. Jsem Nathalie, a ty?" „Elizabeth." „Krásný jméno." Plaše se usměje. „Proč necvičíš?" „Zapomněla jsem tělocvik... A ty?" „"Oblíbené" dny v měsíci." Než hodina skončí, povede se mi ji trochu rozmluvit.

„Kam se hrneš?" zvednou ti dva ve třídě obočí. „Za Beth." Sedí sama v první lavici a je milá. Sice se stydí a plaše kouká, ale to napravím. Na oběd ji přinutím sednout si se mnou za kluky. „Já nechci... Sednu si tam, jako vždy." Šeptá a pošilhává po tmavém koutě na konci venkovní jídelny. „Seznámím tě! Vím že vypadají drsně, ale jsou hodní." „Tvůj brácha jo. Ale Bad Boy, Styles, Payno a Tommo?" „Bad Boy?" zastavím se a pohlédnu do těch jejich, šokovaných očích. „Říká se mu tak. On a zbytek mají pod palcem celou školu. To nevíš?" „Ne. Ale neměj strach, Tommo je něco jako můj brácha a Harryho máme ve třídě, kluci jsou v pohodě. Uvidíš."

„Johnsonová! Tam sedí elita. Kam se jako hrabeš? Nebo spíš hrabete?" Osazenstvo ztichne, Beth mi věnuje pohled, který říká: „Já ti to říkala." „Elita? Baby, proč ty teda sedíš tady?" Beth vedle lapne po dechu a někteří jedinci se začínají smát. Hvězda se zvedne a udělá dva kroky. „Dotkni se ji, a bude mi u prdele, že jsi holka." Zvedne se Louis. Ona se několikrát nadechne, pak pohodí vlasy a odejde.

„Nathi, jsi moc hodná, ale já - " Pustím tác a chytím ji kolem pasu. „Šoupni se, hvězdo." Šťouchnu do Zayna a usadím ji vedle něj. Já si sednu naproti, k Louimu.

„Pánové, minimálně Harry Elizabeth zná. Takže, Beth, tohle jsou ti největší šašci jaký znám!" Niall na ni mrkne a nahne se přes stůl. „Niall Horan, dvojče tohohle cvoka." Zazubí se na ni a ona mu plaše stiskne ruku. To samé se opakuje u všech, ale ve chvíli, kdy ji Zayn podá ruku, ona zrudne. V tichostí sní svou porci a uteče dřív, než se ji pokusím zastavit. „Stydlivka." Protočí Zayn oči a mrkne na procházející holky. „Au! Za co?!" „Za tvou debilitu!" odnesu tác k pultu a rozběhnu se do třídy.

„On se ti líbí?" Třída je prázdná, Beth si kreslí a jen co se ozvu, úlekem upustí tužku. Vrtí záporně hlavou, no její oči a rudá tvář mluví o opaku. Než se stihnu ptát dál, ukážou se kluci a všichni zamíří k nám do třídy. Mám chuť je vystrkat na chodbu...

„Odcházím o hodinu dřív, pojď se mnou." „To nejde." Zašeptá a dál si dělá poznámky do dějepisu. „Jde to. Chci podniknout se svou skoro sestřičkou dámskou jízdu, no tak. Užijeme si to." „Já nemůžu..." „Proč? Řekni mi rozumnej důvod." „Nemám peníze..." „Já mám." „Nath, to opravdu nejde. Ale děkuju za pozvání." „Tak ještě jednou, jdeš se mnou. Pozvání se neodmítá a peníze neřeš. Vyberu si to u tebe jinak." Po zbytek hodiny do ní frčím a ona unaveně souhlasí. „Jdu za Lottie. Louimu řekni co chceš, jen mi to pak napiš, ať vím, co říct, kdyby se vyptával." Brácha kývne a podá mi klíč. „Od čeho?" „Od zadního vchodu. Kdyby bylo zamčeno." „Kdes ho vzal?" „Kluci mi ho dali, mají hodně věci..." Zubí se a mávne na rozloučenou. Elizabeth se tváří jako u mučení, když dorazíme k základce, kde je Lottie v posledním ročníku, pozvedne obočí. Škola jim už evidentně skončila a pár metrů od ní je hlouček studentů, ve kterém se něco děje.