Malik vs. Tomlinson

~40~

Zayn

Útrpně čekám, co řekne. Chci, aby řekla moje jméno... Ale... Ona a Louis. Byli dost na nože, čekalo se, že se to mezi nimi nějak zvrhne...

„Zayne..." „On nebo já? Jedno slovo, Nath." „Ty." „V-vážně?" „Jsi Bad Boy! Louis je... Sladký... A když opomenu to, jak jsme se nesnášeli..." Zavrtí hlavou a přejede mi dlaněmi po rukou, které mám omotané kolem jejího těla. „Zayne, kdyby ses choval jinak, tak bychom tohle vůbec neřešili." „Teď si můžu jen sypat popel na hlavu. Mrzí mě to. Mohlas-mohlas být moje." „Mohla a byla bych..."

„Co bude teď?" „Neboj se, nechám si to pro sebe. Louis by tohle nerozdýchal a já... Nechci ti způsobovat problémy." „Mám tě ráda." „Já tebe taky. Moc." Chvíli ji jen tak držím a pak ji k sobě otočím. Modré oči statečně zadržují slzy. „Kurva Nath... Já jsem takovej kokot." Vytáhla se na špičky a omotala mi ruce kolem krku. Bořím tvář do jejich vlasů, vdechuji, jak celá voní a nechci ji pustit.

„Bude to naše tajemství." „Krásný tajemství." Přejedu ji palcem po rtech, zatímco ukazováčkem ji držím bradu. „A El?" Zašeptá, když mezi námi panuje ticho.

„Nedozví se o tomhle a-" „Pamatuješ, že je to pár hodin, co jsi mi psal, že máš o ni zájem?" Kývnu a chytím ji za bradu. „Vážně mě mrzí, že ta čůza ji chce shodit a zničit ji ještě víc, ale..." „Myslels, že ti ona pomůže v tomhle?" Znovu kývnu a ona se ode mě odtáhne.

„Měj se, Zayne." Šeptne a rozběhne se pryč. Během dvou minut jsem dole. Naléhavě ji chytám za paži a tisknu ji k sobě. Omotám ji ruku kolem pasu a druhou přiložím na tvář. Přivře víčka, skoro zavrní...

„Jsem hajzl, já to vím. Chci jinou, kvůli jiné... Náplast." „Jdeš s ní zítra na rande." „Jo." „Buď s ní. Ona tě chce a já... Nemůžu se rozejít s Louim, kvůli tobě. Nepochopil by to a nemůžu mu to udělat. Nemám důvod..." Tohle zabolí, ale chápu. Okamžitě vrtí hlavou. „Nemyslela jsem to tak, jak jsem to řekla! Mám důvod! Mohla bych být s tebou. Ale El a Louis? Rodiče? Zbytek?" „Já to chápu Nath. Louis by mě za to asi zabil ale... Mám chuť se s ním porvat." „Nedělej to. Nikdy! Jestli mě máš tak moc rád." „Mám tě víc, než rád. A mrzí mě, že jsem to celý zkurvil..."

„Nazdar!" „Loui!" Vydechnu šokovaně. Ani jsem nepostřehl, že je tady... Tváří se, že nemá daleko k tomu, aby mi rozbil hubu. Jen z povinnosti pustím Nath a ruce zasunu do kapes.
„El ti včera utekla? Že mi saháš na holku." Zavrčí a než se zmůžu na něco, Nath mě předběhne. „Loui, uklidni se. O nic nejde." „Vážně?" „Jen si něco žehlí..." Uculuje se pobaveně a konejšivě ho hladí po ruce. Objímá ji a ona se nechá. Musí... Je to přece její přítel.
„Nezajdeme na oběd?" Zaskřehotám, když mě Louis dál propichuje pohledem. Louis vrtí záporně hlavou a Nathalie mi věnuje takový ten smutným omluvný pohled. Raději mizím...

„Ahoj miláčku." „Ahoj..." „Zdar!" Heknu a vytáhnu nejmladší ségru do náruče. „Nejsi v tanečkách?" „Nechtělo se mi." „Lenochu!" „Budeš si se mnou hrát?" Visí na mě i v kuchyni, kdy mi mamka chystá oběd. I ona je nějak brzo doma... „Najím se, pak si něco zahrajeme." „Nejdeš za kluky?" „Ne?" „Co Lucy a Chloe?" „Kdo je to?" Safaa mi užírá z talíře a já ji ho nakonec přistrčím. „Nech mu to! Teď jsi dojedla a běž si hrát. Chci se Zaynem něco probrat." „Kdo jsou ty holky?" „Kamarádky. Zmizni prcku." Uraženě peláší pryč a mamka si sedá naproti.

„Chybí ti už jen lampička." Rentgenovým pohledem mě zkoumá a čeká.

„Fajn, opět jsem se líbal s Chloe." „To ti nevadí, že je zadaná? A ona?" „Vadí nám to." „Nám?" „Celý jsem to zkurvil já. Byla by moje... Řekla mi to, kdybych se choval na začátku toho všeho jinak." „Zayne..." Mamka se zvedne a jde za mnou. Objemu ji a zabořím ji hlavu do břicha. Jen mě hladí a nic neříká.
„No a Lucy... Jen náplast... Jdu si lehnout. Řekni prckovi, že večer si s ní něco zahraju..." Zmiznu a doufám, že ji nepotkám v patře. Jinak bude hysterčit, zamknu za sebou dveře přesně ve chvíli, kdy ona od schodů huláká dolů, jestli jsem už po jídle. Se sluchátky usnu a vzbudí mě až hovor.

„Co jsi ji říkal?" „Ahoj, cože?" Přijal jsem Louisův telefonát po několika vteřinách. Zjevně to odmítal položit. „"Nathalii! Maliku, já ten tvůj pohled znám! Zkoušel jsi to na ni!" „Nic jsem nezkoušel. Omlouval jsem se a neřeš proč, to je naše věc." „To teda kurva není!" „Neřvi na mě! Tebe se to netýká, ta omluva patří Nath a tím to hasne." Tipl jsem to a mobil letěl na druhou stranu pokoje. Tam se rozsypal a já znovu usnul.