Malik vs. Tomlinson

~80~

 Víte co? Je zbytečné, abych dopředu říkala, že to a to číslo, bude konečné... Jelikož jsem zjistila, že nejsem schopná, ukončit to ani na 80. kapitole tak to necháme otevřené a až to ukončím, tak to poznáte =D
♥
********************************************************************

Nathalie

„Nech ji tady." „Co když ji zalehneme?" „To se nestane. Můžu?" Natáhl ruce, když jsem ji nakrmila. Položil si ji na hruď a odkryl se. „Ty taky. Chci vás mít obě u sebe."

Utekl týden. Trisha nás oba bombardovala telefonáty a nakonec nezbylo nic jiného, než o Amy říct. Vlna výčitek, slz... Během pár dnů se tu ona a zbytek Malikovic objeví. No, bude po klidu...
Zayn šel dnes zase do studia a po několika panických projevech, jsem si začala zvykat, že budu s Amy sama častěji. Barney byl spolehlivější, než chůvička. Jakmile se Amy, nahoře spinkajíc začala vrtět, byl dole a tahal mě za nohavice tepláků. Až v půli schodů, jsem zaslechla začátek pláče...

S nervozitou sobě vlastní, jsem se vydala s kočárkem za Zaynem.

„Miláčku, máš na mě chvilku? Tetuješ?"
„Akorát jsem skončil, vše v pořádku?"
„Jo, jen mám obrovskej problém."
„Jaký?!"
„Asi nevynesu kočárek přes schody u studia."
„Hned jsem tam!"

Skrze prosklené dveře se široce usmíval, a Lauren na recepci se aktivně zvedala, aby se šla podívat. Chvíli se rozplývala a Zayn ji pak Amy ukradl z dohledu.

Posadil se na lehátko. Větral pach z cigaret a hladil Amy po hlavičce. Ta, spokojená že je u něj, sem tam cosi broukla.
„Nevolala ti máma? Čekám, kdy zabuší na dveře." „Ne, asi nám fakt dopředu neřeknou, který den."Začne se smát. Postavím se mu mezi nohy. „Co?" „Vybrali jsme si špatné místo, pro žití." „Myslíš?" „Hm, nevyhovovala by nám víc chata, uprostřed velkého jezera? Daleko od lidí, od naštvané babičky, dědečka, uražených tet..."

„Malik, prosím?" Zavírá dveře o pár minut později a s jemným úsměvem se dívá, jak se malá živí. „Prosím? Ne, pardon. Zamyslel jsem se." Potřese hlavou a odtrhne od nás zrak. „Jasně, nevadí. Okey, domluvíme se na jiný termín, dejte vědět. Naschle." „Padla?" „Jo." Posadil se za mě. Uvolněně jsem se o něj opřela.

„Začínám závidět." „Co? Proč?" „Saje to, co mám sám moc rád." „Chceš napít?" „Jak to chutná?" „Můžeš klidně ochutnat." Dusím smích ale on to myslí vážně. S výbuchem smíchu před ním utíkám, stejně mě chytí a začne hladově líbat.
„Doma?" „Neblázni." „Proč ne?" „Je to divný." „Najednou. Když jsem je okusoval, líbilo se vám to, slečno." „Tohle je jiné, pane." „Není, láká mě to. Za jak dlouho..." „Sex?" „Mm." „Moc ti chybí?" „Chybí mi tvoje tělo. Ten pocit, když jsem byl v tobě a ty sis to užívala... Chybí mi, jak ses na mě vrtěla a zlobila."
Omotám mu jednu ruku kolem krku, druhou rozepnu džíny. „Chceš náhražku?" „Chce se ti?" „Nenabízela bych, kdyby ne." Drží mě ve vlasech, slastně přivírá oči, syká... Občas mi přirazí do pusy po kořen...
„Neuděláš mě?" „Spícháš někam? Chci si tě vychutnat." Vytáhla jsem se na nohy a střelila pohledem ke kočárku. Láska spinkala a Zayn se mi nad hlavou rozesmál. „Ztělesněná nevinnost spinká a my dva..." „Mám přestat?" „Ne! Udělej mě, prosím."
Opět sjedu na kolena, drží mě ve vlasech, sám si určuje hloubku i tempo a najednou se dveře rozrazí a rozjařená osobnost, ječící „Překvapení!" zmlkne a já od spodu s jeho chloubou v ústech, zírám na jeho tvář. Dívá se ke dveřím, čelist pokleslou a jeho: „Mami?!" Je naprosto nevěřícné. „Ježišmarja!" Začínám rudnout a stále jsem se nepohnula. Čelist mě začíná bolet, jeho dlaň se mi ve vlasech slabě třese... „Budeš na nás zírat?!" „Pa-pardon." Dveře bouchly a Zayn mě vytáhl na nohy.

Za prvé, jsem se divila, že její řev nevzbudil Amy, za druhé, viděla jsem se až v háji zeleným. Plácla jsem dlaň na čelo, Zayn se upravil a přitáhl mě k sobě. „Trapas, co?" „Ten pocit, když ti kouřím a tvá máma mi nad hlavou ječí že překvapení. Fakt nepopsatelný, jedinečný a doufám, že neopakovatelný."Přitlačil mě k sobě těsněji, stále byl slabě vzrušený. „Kdybychom mohli, vysadil bych tě na lehátko a vzal si tě a až pak je šel přivítat." Procpal mi jazyk do úst a stiskl zadek.