Malik vs. Tomlinson

~68~

Zayn

„Bré ráno." Šeptal mi jemný hlásek do ucha, zatímco mě do něj něžně hryzala. „Dobré." Obrátil jsem se na záda a ona se na mě položila. „Jak ses vyspala, v novém?" „Chybí mi tvoje postel, byla pohodlnější." Směje se mi do krku a tahá mě z postele. „No tak, chci poznat okolí!" „Kolik je?" „Čtvrt na osm." „Cože?!" Nahmatal jsem budík a otočil ho k sobě. „Tak na to zapomeň! Nikam!" Piští, směje se a stejně mi nakonec podlehne.
„Místo trajdaní po městě, chci raději zjistit, jaká je tahle postel." Mumlu ji do rtů a zbavuju ji trička.

„Jsi hrozný!" „Já? To tys usla, pak mě znásilnila, usnula, zase znásilnila a opět usnula." „Znásilnila? Nepřišlo mi, že se ti to nelíbí a nechceš to." Natahuje ruce po kávě, kterou jsem si přinesl a pracně si ji šel koupit. Musel jsem, jinak bychom umřeli i hlady.Nic tu nebylo...
„Přece ti neřeknu ne." „Jo, jasně. Ty ses úplně přemáhal." Uculuje se, krade mi polibky, opírá se o mě a rozespale se dívá z oken ven. „Nemyslíš, že tahle scenérie, je mnohem hezčí, než co byla ráno?" Otírám se ji bradou o rameno. Vypustil jsem všechny myšlenky na Donny a naše rodiny. Už jsme byli jen my.
Město pod námi žije nočním životem, světla poblikávají, na hladině řeky Hudson se odráží svit měsíce...

„Pojď se projít." Obrátí se Nath ke mně. „Teď?" „Jo. Jen na chvilku. Kousek, pár ulic." Frustrovaně vydechnu. Nechce se mi z postele, ale co mám dělat.

Sám se jen divím, že makléřka souhlasila s tím, že místo sobotní schůzky souhlasila s páteční a my se sem pak mohli rovnou nastěhovat. Zítra neděle, v pondělí na schůzku do studia...

Drží mě za ruku, div si krk nevykroutí, u nějakého sloupku jsem sebral brožurku s popisem míst po okolí. Nechávám se i překecat, že zítra si uděláme výlet na Sochu Svobody.
Než se dostaneme domů, je po půlnoci a ona mi usíná za chůze. Probere ji sprcha, které se sice oblečená bránila, ale teď si ji užívala. Držela se mě kolem krku, já ji držel za zadeček a do zad ji studily chladné kachličky...

Usnula mi pak v náručí a já si ji prohlížel. Bál jsem se, i nahlas dýchat, abych ji neprobudil. Ležela mi na ruce, tváří ke mně. Ruku přehozenou přes moje břicho, stejně jako jednu nohu přes moje. Odhrnul jsem ji pár pramínků vlasů z obličeje a její ruka se posunula přes břicho na hrudník. V duchu jsem si nadával, že jsem ji vzbudil.
Semkl jsem zbaběle víčka, cítil jsem, jak vstává. Vrátila se z koupelny, pak odběhla dolů a přišla s pitím. Vlezla mi znovu do náruče. Líbila se mi, její opatrnost. Položila mi hlavu na hruď a majetnicky mě stiskla. Nezapomněla mi dát pusu na krk a pak znovu usnula.

Přejížděl jsem ji konečky prstů po paži, a přemýšlel nad Louisem.

Nezachoval jsem se fér. Bylo to ode mě hnusný, ale... Těžko se tomu bránilo. Chtěl jsem ji od začátku, toužil jsem po ní a nemohl ji mít. Iritovalo mě, když jsem viděl, jak ji objímá, třeba i Payno. No a když pak Louis došel s tím, že spolu chodí... Ten pocit, že má její tělo, že ji vídá tak, jak chci já... Agrese ve mně stoupala rychlostí blesku a jen její oči, které se na mě pak podívaly, mě dokázaly uklidnit. Záviděl jsem mu, že on ji má...
Nebýt mé debility, byla by moje rovnou a nemuseli jsme řešit nic. Možná bychom tam i zůstali. Tedy, ne že bych tohohle litoval, vyhovovalo mi to. Jen to znamenalo; rychle vyspět.

Zavrní ze spánku a její rty se mi otřou o bradu. Stále spí, ale její náklonost mě těší o to víc. Sevřu ji ještě pevněji a opět se vrátím na ten moment, kdy jsem ji u ní doma políbil. Bylo to dokonalý, a když jsem pak ležel ve své posteli, do usnutí jsem si přejížděl prstem po rtech, a když jsem ji mohl znovu líbat pod tribunou, všechno se ve mně plašilo. Patřila mi, aniž by to přiznala. Vztek na Louise, vědomí, že s ním spí, mě sžíral a já využíval tělo El jen proto, abych zapomněl, což se stejně nikdy nepovedlo.

Přišel jsem si jako hajzl a zrádce, což... No, byla topravda. Ale nelitoval jsem a nikdy ani nebudu. Něco mi říkalo, že o Nathnepřijdu a ani já ji nedám důvod k tomu, aby ode mě odešla.