Malik vs. Tomlinson

~53~

Nathalie

Hladí mě po zádech a je to úplně jiné, než když mě tak hladil Louis. Přehodil přes nás povlak na peřinu, peřina se válela někde na zemi, a místo polštáře mu posloužila jeho ruka. Mně jeho hruď... Prstem obkružuji tetování a on se jen usmívá.
„Tetování je vážně jako droga." „Máš jedno, chceš další. Ty nechceš?" „Jsem velkej bolestínek..." „Slušelo by ti." „Jaké například?" „Moje jméno tady." Přejede mi prstem přes levé prso. „Ve znaku nekonečna." „Jinde ne?" „Vybral bych ti jich hromadu." „Taky mě jich spousta napadá." „Pro sebe?" „Pro tebe." „Jaké?" „Moje jméno." Zacukají mu koutky. „Kam? Hlavně ne na penis, tam to prej fakt bolí." Vybuchnu smíchy. „Jo jasně, podepsat si svůj majetek, co?" „Přesně tak. Tak kam bys mi ho dala?" „Aby bylo vidět... Na krk?" „Přemýšlím, že si ho nechám potetovat." Mrkne a položí se on na mě. „Moje jméno a sem," Odrhne mi povlak z těla a přejede dlaní přes pravou polovinu trupu. „Odtud," Zhruba od pátého žebra, přejel až ke kyčli. „Sem - růži s trny... Rudé pláty a tmavě zelený stonek s lístky a rudými trny. Vytetoval bych ti ji." „To umíš?" Kývne a usměje se. „Přivydělávám si jako tatér." „Cože?! Proč to nevím?" „Nikdo to neví. Dělám ve vedlejším městě... Proto, když nejsem tady, jsem tam. Nevymlouvám se, že nemůžu ven atd, je to fakt, že nemůžu." „Ale, proč to nevíme? Vždyť zbytek, až na bráchu, je na tetování taky závislej." „Nechci je tetovat. By už na nich jinak nebyla čistá kůže." „Říká ten pravý." „Pořád jich není tolik, kolik by mohlo... Jednou jsme se o tom s Louisem bavili. Kvůli tomu, že kreslím... Vrkal do mě, ať si udělám kurz a tak... Já si ho fakt udělal a v Rotherhamu mám maličký studio, ale než jsem jim to stačil oznámit, tak se kluci nějak postupně vztekali, že teď jsou na tom s penězma špatně a nemůžou se jít nechat tetovat... A o prachy mi nejde, neplatili by mi to. Spíš bych je tetoval pořád, a do toho se mi nechce." „Co když se mi to zalíbí? Nebudeš mě pak tetovat?" „Vážně bys do toho šla?" „Když mě budeš tetovat opravdu ty..." „Můžeme to udělat kdykoliv. Klidně zítra."

Líbám jej na hrudi a když se vytáhnu nad něj, zazubím se. „Co?" „Už vím, jaké tetování." „Jaké?" „Sem, rty! Rudé, pootevřené." „Nakresli mi je. Ať mám předlohu." „Jako fakt?" „Jo." Mrkne a pevně mě obejme. Usne po pár vteřinách, ve kterých já přemýšlím, jestli to myslí vážně. Se smíchem se zpod něj vytahuju a tiše si prohlížím jeho pokoj, pak se k němu vracím a on ze spánku zabručí a znovu mě pevně obejme. Ležím s pomyšlením na to, jak umí pevně objímat a pro myšlenky o Louim, není v mé hlavě místo.

Chvíli jen tak ležím a pak hledám papír a propisku, nejlíp červenou. Načrtnu tvar jeho hrudi a mezi rukojetí a tělem hrudní kosti, nakreslím rty. Položím papír na noční stolek a tentokrát usnu, jen co se dotknu hlavou jeho paže.

Zayn 

S odporem se budím. Někdo mi buší do dveří a v první chvíli mi nedochází, proč sem nevleze. Až když pocítím, že mi mravenčí paže, na které mi leží blond hlava, vše mi dojde. S úsměvem líbnu Nath do vlasů a opatrně se od ní odtáhnu.
Hledám boxerky, kam odlétly, netuším... S klením si beru nové, bouchání zesiluje. Za okny padla tma a hodiny ukazují čtvrt na osm. Dlouhý spánek...

„No jo!" Pootevřu dveře. Doniya se tváří naštvaně a vcelku znuděně. „Co je, hoří?" „No, asi jo. U Tomlinsona." „Co s ním?" „Ztratila se ta jeho holka... Prý nebere nikomu mobil a tobě se taky nemůžou dovolat. Volal mi to Harry. Nevíš o ní něco?" Zatlačím ji na chodbu a zavřu za sebou dveře. Spíná ji to rychle.

„To mi neříkej ani ze srandy! Ona je tady?!" „Nekřič." „Si jako myslíš, že na ni naši nepřijdou?!" „Přestaň řvát. Pomůžeš mi?" „Ji mám jako krýt?!" „Ségra! Prosím..." „Zayne... Ty a Tommo... Jste kámoši od malinka a ty mu pícháš holku? A nejsi náhodou i ty sám momentálně zadaný?" „Zítra ti vše vysvětlím, slibuju, jen teď zavolej Harrymu, nebo Tommovi, že je tady. U tebe..." „To si buď jistý, že mi to vysvětlíš!" Praští mě do ramene a vzápětí mi s údivem zvedne bradu. „No ty vypadáš... Brácha, jak tohle okecáš?!" Odtáhne mě k zrcadlu. „Kurva..." Hlesnu. Věděl jsem, že budu mít krk dost flekatý, ale na některých místech se to slilo do jedné modřiny... Takřka jsem měl modrý celý krk. A ona si v prohlížení mého těla dál libuje. Na lopatkách mi přistane její dlaň. Polknu nadávku a věnuju ji pohled, jestli zrovna tohle bylo vážně nutné. „Pěkná šelma, co?" „Škoda žes nebyla doma, měla bys trauma." „Jako proč?" „Křičela na celý barák. Někoho, kdo je bez chlapa, by to frustrovalo, nebo ne?" „Hajzle!"

Doběhnu ji a přitáhnu k sobě. Objímám ji, šeptám omluvy a ona brečí, jako želva.

„Já to tak nemyslel... Promiň, sestřičko." „Nesnáším tě!" „Já vím. Jsem hroznej brácha..." Zacukají ji koutky, na pár sekund mě obejme kolem pasu a stiskne. Otře si slzy a v pár větách řekne, co mám říct Nathalii, aby obě mluvily to stejné, pak odchází a volá Harrymu.

„Bude večeře, nejdeš?" Srazím se s tátou. Vyšel z koupelny a mně způsobil pomalu infarkt. „Vezmu si ji nahoru..." „Co to máš?" Se zájmem se mi dívá na krk a já couvám po zádech k sobě. „Ty tam nejsi sám?" „Možná?" „Zayne! Co ti mamka o tom řekla?!" „Ježiši v klidu, jen tu přespí. Nic dělat nebudeme." „Jeden vzdech a spíš venku i ty!" „Okey." Zvednu ruce na důkaz obranného gesta a v pokoji se oblíknu a letím dolů. Táta se angažuje v pomáhání a nezradí mě ani slůvkem.

„To všechno sníš?" „Od oběda jsem nejedl, mám děsnej hlad." Trhám rameny, nejedl jsem celý den a hlady jsem už začínal šilhat... A hlavně, Nath bude mít taky hlad. Cestou seberu z mísy sladkostí čokoládu a táta mě dobíhá s petkou pití.
 „Hlavně ať se tady moc neproducíruje. Na kolik máš?" „Na osm." „A ona?" „Taky." „Ok, tak máš až na desátou. Mamka jde na devátou k zubaři. Zamkněte se. Nehodlám pak poslouchat mamku, jak ječí že ti něco,o těch kurvách řekla."
„Tati? Tohle není kurva. Je to moje holka." Všeříkajíc pozvednu obočí a nedám mu prostor, aby něco řekl. Zmizím a v pokoji plním jeho rozkaz, zamykám a obsah rukou pokládám na stůl. Noha se mi zamotá do její podprsenky a když cosi křupne, s hrůzou kontroluju škody. „Kostice!" Vztekám se a hážu šprndu k sobě do skříně. Pak budím Nath.

Louis

Praštím vztekle do skříně. Zatřese se a s úžasem sleduju, že už není dokonale rovná, ale díky mé pěsti má v sobě menší prohlubeň. Bouchnout si tak do někoho živýho...!
Padnu naznak do postele a frustrovaně vrčím. Za chvíli hledám cigarety a i když riskuju, že mě mamka zabije, zapálím si přímo v posteli...

Okey, tak je Doniyi... Asi se z nich staly kámošky. Proč ne... Trhám rameny, nad průtokem mých myšlenek a vzápětí mi to dojde. Jak kurva může být s Dee, když ji Harry předtím volal a ona ji neviděla?!

Další rána, tentokrát do zdi. Takže je u nich, ale se Zaynem! A Doniya je oba kryje!! „Děvka!" Zavrčím nadávku na adresu Nath a dveře se otevřou.
 „Bro? V pohodě?" Obrátím se k Niallovi. No jo, jeho pokoj se mnou sousedí... „Jistě!" „Co se děje?" „Nialle, já si opravdu, opravdu cením toho, že máš zájem, ale pokud nechceš dostat do držky, tak raději vypadni." „Proč do držky? Co je símtě?" Zavře dveře a nechápavě založí ruce na prsou.

„Já ti nechci ublížit, odejdi!" „Až mi řekneš, co se děje." „Myslím, že to zjistíš zítra. Nialle prosím." „Okey. Ale laskavě mi nemlať do zdi. Jo a kdyby sis to rozmyslel, zaklep. Je tam Lottie. A otevři okno, za chvíli ten smrad doputuje dolů, chodba už smrdí." Zmizí a přes celý pokoj letí hrnek, co jsem měl na nočním stolku.