Malik vs. Tomlinson

~89~

„Tak na kdy to naplánujeme?" „Co?" Sedíme všichni u nás doma, dvojčata řádí se Safou, Lottie s Fizz jsou zavřené s Wal nahoře, Doniya visí na drátě s kýmsi a rodiče na nás zbožně koukají. „No svatbu! Zasnoubení jste... Je nejvyšší čas. Sice mě osobně, bude chvilku trvat, než si navyknu, že moje holčička má jiné příjmení, ale Nathalie Malik nezní špatně!" Směje se táta z křesla, kde sedí zakrytý peřinou až po nos.
„Bobby má pravdu, už by to chtělo svatbu." „Nehodláte nám ji zařizovat, že ne?" „Máš něco proti?!" „To si piš, že mám. Tvoje představa, mami, jak se žením, mě děsí ve snech ještě teď." „Co proti tomu máš?" „Všechno!" „Jaká představa?" Opírám se Zaynovi o nohy a hraju si s Amy. „Raději to nechtěj vědět. Nebo si mě nevezmeš." „Trish?" „Nechápu, co se mu nelíbí na svatbě na zámku." „Ne!" „Oh, díky lásko. Taky nesouhlasíš?" „Nath!" „Hodláte ho navléct do šatů prince?" Představila jsem si jeho rozkrok v těch rádoby legínkách. Cukají mi koutky a on mě zatahá za culík. „Vím, co sis představila a ano, kvůli tomu to odmítám."

Bavíme se na Zaynův účet ještě dlouho. On je uražený, zbytek brečí smíchy a já jen ze solidarity k němu, se snažím smích potlačovat.

„Přestaňte, svatba bude. Ale podle nás." „A budete se brát tady, nebo v NY?" „To ještě probráno nemáme, až budeme rozhodnutí, dáme vám vědět."

Zayn

„Pořád si mě chceš vzít?" „Proč se tak hloupě ptáš?" Přetočil mě pod sebe a usmál se. „Jen se ujišťuju, že sis to nerozmyslela." „Nikdy." „Takže, slečno Horan, jste si jistá, že se mnou chcete strávit zbytek života, v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě... A v tím dalším, co tam je?" „Ano, pane Maliku." „Miluji vás k zbláznění." „A já vás." Smích zaniká v mých ústech a nenasytně ji líbám.

„Proč je moje jméno tak velké a Amy menší?" Hladí mě po krku, kam mi Tommy před časem vytetoval jejich jména. „Protože ty jsi moje jediná žena, zatímco Amy je naše jediné dítě a já jedináčka nechci." Hryzne se do rtu, oči se ji rozzáří. „Proto je její jméno menší, aby se tam vešla další. Ještě aspoň dvě." „Vytetuješ mi vaše jména?" „Kam?" „Sem." Ukáže si na klíční kosti. „Tam to bolí." „Vydržím to." „Až se vrátíme, jsem domluvený s Tommym na dalším." „Jakém?" „Chci Amy, na lopatku."

„Zayne?" „Hm?" „Nepřemýšlels teď někdy o tom, že se sem vrátíme?" „Chtěla bys?" „Já nevím. Možná?" „Přemýšlím o tom... Bylo by to fajn, když je mezi námi vše vyřešené... Ale Donny... Moc se mi do něj přímo nechce. Nebude mít klid." „Chtěl sis otevřít vlastní studio, co třeba Londýn?" „Hodně o tom přemýšlíš, viď?" „NY mám ráda... Ale ten shon tam... Londýn je oproti němu línější." „Takže si najdeme dům v Londýně." „Dům?" „Chtěla bys raději byt? Upřímně se vidím, jak si hraju s Amy na zahradě, Barney kolem nám běhá a ona si hraje na průlezkách, které pro ni udělám. Ty připravuješ něco dobrého v kuchyni, kterou se dá vyjít na zahradu. Opět máš bříško a v něm bude růst moje dítě..." „Měli bychom tedy začít něco hledat, ale zatím, to nikomu nepovíme." „Ne."

Utekly tři týdny. Rozhodli jsme se vzít tady, všechno bylo připravené, v naší režii a dnes se měla stát mou ženou i papírově.

„Jsi nádherná!" „Zayne! Co tu děláš, nemáš mě vidět." „Musel jsem. Lásko... Jsi tak krásná." Zabouchl jsem za sebou dveře a postavil se za ni. „Nikdo neměl krásnější nevěstu a ženu." Šeptám ji do ucha, kradu její polibky a se smíchem zkouším, jak vysoko má podvazek. Směje se se mi do rtů, hladí po krku a zoufale žadoní o další polibky.

„Těším se, až budeme v noci spolu." Mumle mi do rtů. „Chci tě, toužím po tobě. Už je to dlouho... Potřebuju tě." „Dnešní noc, bude tou nejkrásnější, jakou jsi se mnou zažila." „Každá noc s tebou, je nádherná. Zayne!" „Copak?" Vysadil jsem ji na stůl a přitáhl k sobě. Rozepla mi košili a nehty mi přejížděla po podbřišku. „Miluju tě!" „Já tebe, lásko. Víc, než si myslíš. Jen nevím, jak víc ti to dokázat. Jsi moje všechno. Ty a Amy... Zabil bych pro vás. Jste to nejkrásnější, co v životě mám. To nejdůležitější!" „To, že nás miluješ, nemusíš opakovat, dokazuješ to činy." Chytí mě za krk a stáhne k sobě. „Asi to do večera nevydržím." Zahákla mi konečky prstů za lem džínsů – mamku málem trefilo, když jsem oznámil, že odmítám mít společenské kalhoty – a skousla si ret. „Co když řeknu, že tě chci teď, hned. Ještě naposledy, jako kluk a holka, co spolu jen chodí." „Dostaneš to, o co si řekneš." Pustil jsem ji a šel zamknout.

Z ramen mi stáhla košili, a zatímco mi rozepínala džíny, zasypávala mi hruď polibky. Musel jsem si dávat setsakramentský pozor, abych ji nezničil pracně vytvořený účes. Hladil jsem ji po šíji, druhou rukou šmátral po pokožce stehna a sotva mi džíny sjely ke kotníkům, odstrčila mě, stáhla mi boxerky a klesla na kolena.
S jaderným zaklením, jsem si užíval šikovnost jejich rtů. Zvedá oči, ukazuje mi, že se ji to líbí a když ji vysadím znovu na stůl, překvapeně povytáhne obočí. „Nemáme moc času, miláčku, a já chci vše stihnout." Rozepl jsem ji šaty, válely se na zemi a z jejího spodního prádla, jsem chtěl udělat jen cáry.
Vískala mě ve vlasech, tlumeně sténala a já se ji nemohl nabažit.

Ublíženě zakňourá, když se narovnám. S úsměvem si ji vytáhnu k sobě a drsně políbím. „Vem si mě. Prosím." Zakřičí mi do úst. Vysadil jsem ji na sebe a opřel o zeď. Za víčky mi vybuchl ohňostroj. Co se Amy narodila, nespali jsme spolu. Předtím nemohla a teď na to nebyly myšlenky. Omotala mi ruce kolem krku a do úst mi tiše sténala.

„Nebolí to?" „Ne." Hladově ji líbám a zjemním tempo. Oči ji září, rty má rudé a celá se třese. „Chci víc." Zakňourá prosebně...

„Nathalie! Proč jsi zamknutá? Otevři!" Máma, sekunduje ji Jay. Bouchnou několikrát do dveří, jenže já stále nejsem. „Ani na to nemysli, jinak tě v den naší svatby zabiju." Potlačím smích, tlumím její steny dlaní a když nás oba přivedu k orgasmu, vyčerpaně po mně sklouzne dolů. Nohy ji neudrží, skoro mi spadne.

Urychleně se obléknu, pomohu ji do šatů a s nevinným úsměvem, jdu otevřít.

„Co tu děláš, ty syčáku! A ven!" Mamka mě chytí za košili a vyhodí na chodbu.

„Navždy?" „Navždy!" Zašeptá mi do úst, o několik hodin později, když ji navlékám prstýnek...