Malik vs. Tomlinson

~32~

„Jóóóó!!!" Zaječí holčičky a už obuté vběhnou zpět. Omotají se kolem Liama. Daisy na mě mrká, Phoebe ukazuje zvednutý palec a vzteky naběhnutá žíla, na jeho čele, mě nemůže rozhodit. „Užij si to!" Naznačím mu ústy a jen co klapnou dveře, pohledy všech se na mě stočí. „Za to můžou tyhle!" Ukážu na Fizz s Lottie. Ty se spokojeně uculují a přikyvují. „Tááákže, já a Payno budeme rodina, jo? Wow...! Ale už si fakt připadám na víc..." Zapře se Hazz o opěrku pohovky. „Fizz?" „Na to ani nemysli!" „Sklapni Louisi. Ano Harry?" „Nechceš se jít projít?" Louis lapá po dechu, ostatní se můžou umlátit smíchy.

Louis

Zírám, jak moje sestřička mizí s kudrnáčem. Ten se samolibě culí a nezapomene dodat, že si nemusím dělat starost. Vrátí ji v pořádku, nepoškozenou... Debil! Niall se taky zvedá, že by mohli jít nahoru, když jsou dvojčata v trapu.
„Na to ani nemysli. Nebudu tu s nimi sám. I když... Je asi jedno, jestli se tu budou kousat jen oni, nebo i vy." Nath se mi vymaní a sedne za Zaynem na pohovku. „Neboj, budeme koukat s tebou. Dej sem ruku." „Proč?" „Chtěli jste se přece dívat na horor!" Dosedne Lottie z druhé strany. Vyměním si všeříkající pohled s Niallerem a rezignovaně si k němu přisednu. „Dáš mi ruku, Loui? Asi se budu bát." Holky se rozbrečí smíchy, Zayn už asi teď jejich společnosti lituje. Sedí těsně u něj, doslova na něm nalepené, a to film teprve začíná. Do konce filmu je Zayn rozhozený, hluchý, s rozdrcenými dlaněmi a mírně přidušený...

Zhruba v půlce někdo zvoní. Holky utrpí nervové zhroucení, Zayn si mne uši, Niall brečí smíchy a já se srdcem v krku jdu otevřít. Nevím, čeho jsem se lekl víc. Jestli zvonku, který pročísl hororové napětí a neproniknutelnou tmu, které jsme docílili pomocí žaluzií a černých závěsů, nebo vřískotu holek.
„Ruším?" Zamrkám na holčinu na prahu. „Ne! Jasně že ne. Pojď dál. Proč bys rušila?" „No... Ten křik?" „Díváme se na horor. Holky jsi vyděsila zvonkem víc, než byly vyplašené doteď." „Ah... Nath mi psala, že se můžu zastavit. Sice jsem měla dojít až později, ale... Nebavilo mě to doma." „Však v pohodě. Dáš si něco k pití nebo k jídlu?" Zhostil jsem se role obsluhy a nemohl se dočkat, až uvidím výraz Zayna.

„Sledujte, koho vedu!" Objal jsem El kolem ramen. Ztuhla. Ať už kvůli mně nebo Zaynovi, ale krve by se v ní asi nedořezal. „El!" Vyskakují holky na nohy a s komentářem, že si ten film máme dokoukat ve třech, mizí nahoře.

„Co tady dělá?! Nathalie přece řekla... Až na tý párty!" Vzteká se Zayn polohlasem. Jen krčím rameny a opakuji, co mi El řekla, domluvila se s Nath až po škole... Uplyne deset minut. S kluky nás ten film pomalu přestává bavit. Je to celkem nuda, když ty dvě neječí.
„Já nechci! Nesnáším horory!" „Ale no tak." Holky se vrátili dolů. Poklepu na místo vedle sebe, Nath však zavrtí hlavou a pokouší se El oblbnout a vede ji z druhé strany k Zaynovi. Ten ani nedýchá a El se ve výsledku Nath vyškubne. Skoro zoufale zavrtí hlavou a využije nabídky Nialla, aby si sedla k němu. Plaše se podívá po Lottie, ta se smíchem přikývne a praští s sebou vedle Zayna.
Nathalie jen cosi vyjekla. Zayn si ji stáhl k sobě a něco ji vrčel do ucha. Místo obrazovky, jsem sledoval osazenstvo. El zarytě hleděla na televizi, Niall ke mně vysílal pobavené pohledy, holky hysterčily a Zayn měl ve tváři výraz vraha – který začne brzy šilhat, jestli se bude pořád na El dívat.

„Lásko? Uděláme něco k jídlu, ne? Beztak za chvíli dojde i zbytek... A vy můžete vybrat film." S Nath se zvedá i Lottie a Niall s mrkáním – jednou se umrká – oznamuje, že si odskočí. El se tváří jako malé kotě, zuboženě a Nath je rozhodnutá ji tu nenechat, jenže má smůlu. Odtáhnu ji do kuchyně a Lottie vyhodím za Niallem.

„Je ti jasné, že mě zabije?" „To ji nedovolím." Mumlu Nath do rtů, a div ji nesvlékám. Přece jen... Vesměs prázdný dům... Šance, že nám teď do kuchyně někdo vleze... Minimální. Džíny má stáhnuté pod zadek, silou ji k sobě tisknu a na poslední chvíli zaslechnu, jak někdo odpovídá Zaynovi na pozdrav.
„Ahoj tati." „Nazdar, nazdar." Pozoruje nás bedlivým okem. „Chystáme nachos... Dáš si taky?" „Kde je zbytek dětí?" „Niall na záchodě, Lottie asi kdáká s kámoškou. Fizz je venku, Phoebe a Daisy jsou u Amy..." „Ah... Ta El... Já se ji divím, že se s vámi baví." „Proč?" „Protože kdyby mohla, tak se vsákne do pohovky. Je úplně průhledná... Takovej stydlín a kamarádi s váma. A nedám si. Jdu na bowling. Mamka se taky zdrží, nějaká kolegyně porodila dnes ráno holčičku, tak jdou po práci něco koupit, pak do porodnice a asi to maličké zapít." Zacukají mi koutky, máma je těžkej abstinent... Bobby zjevně ví, na co myslím. „Taky si nedokážu Jay představit s panákem v ruce. Uvidíme, kdy a s jakou přijde." „A ty přijdeš kdy?" Nadšení doslova Nath z hlasu skáče.
 „Taková radost, že vypadnu, co? Netuším. Ale až přijdu, tak doufám, že tu bude poklizeno. Jsem smířený s tím, že tu ráno možná o někoho zakopnu, ale s tím dokážu žít. Nicméně, dvojčata budou včas v postelích, věci do školy nachystané, úkoly hotové..." „Neměj péči. To vše už je, krom těch postýlek. Tak...." Nath ho vyhazuje očima. Bobby si udělá kávu, oznámí, že jde do sprchy a zmizí.

„Myslím, že bychom mohli onu House Party trošku uspíšit." „Kam tím míříš?" Tentokrát jsem to já, kdo je naražený na linku. „Že zavolám mamince Amy, jestli by tam dvojčátka nemohla přespat." „Rodiče nás zabijou." „Ale kdepak, domluvím se s ní, jakože to byl její nápad." „Nathalie, riskuješ." „Vadí ti to?" „Právě že ne." Zasměje se a mizí s telefonem. Já se vracím za dvojičkou v obyváku. Ticho se dá krájet a tak vděčný pohled, jsem ještě u nikoho neviděl. El se široce pousměje a i Zayn krapet pookřeje.