Malik vs. Tomlinson

~52~

Zayn

Zmítá se pode mnou, kňourá moje jméno, ego mi létá ve výšinách a nemůžu se ji nabažit. Užívám si každou reakci jejího těla, a nemůžu se dočkat, až si ji vezmu úplně. Drží mě ve vlasech, já ji svírám boky a dál ji přivádím k šílenství.
Prosí, slibuje... Udělá se a unaveně přivře víčka. „Spokojená?" Šeptnu ji do ucha a něžně na ni nalehnu. Zamručí na souhlas a omotá kolem mě nohy. „Nemáš dost?" „Ne." Zaculí se a snaží se mě vzápětí dostat na záda.
Tentokrát ji držím ve vlasech já a nechávám ji, ať si sama udává tempo i hloubku. Brzy přišla na to, jak to mám rád a pod její šikovností přicházím o rozum.

Hraje si, ničí mě a nakonec mě udělá. Přejede si jazykem po rtech a obkročmo se na mě posadí. „Je to sebedestruktivní, ale musím to vědět." Lechtá mě konečky dlouhých vlasů na hrudi. „Co chceš vědět?" „Jsem lepší, než on?" „To ještě nemůžu posoudit." Zavrtí se provokativně a pak mi chytí tvář do dlaní. „Co se týče přístupu ke mně...Mnohonásobně ho předčíš. Nenapadlo by mě, že umíš být takový..." „Chci, aby sis to užívala. Nejde mi jen o moje uspokojení. Potřebuju vědět, že se ti to se mnou líbí a vyhovuje ti to." „Tak mi ukaž, jaké to je s tebou." Zakňourá mi zoufale do úst. Dál mě pobízet nemusí... Sám to potřebuju a její svolení lahodí mým uším.

Pokoj vyplní výkřik. Zoufale se snažím, být něžný a neublížit ji. Zvyká si na mě a nejsem si jistý, jestli tohle byl výkřik bolesti nebo slasti. Možná mix...
„Bolí to?" „Trošku." „Promiň..." Zavrtí hlavou a donutí mě, sklonit k její tváři svou. „Zvyknu si. Jen mi dej chvilku čas na rozdýchání." „Nemám ho vytáhnout?" „Ani na to nemysli." Zakousne se mi do rtu a něžně jej saje... Když mi opět dovolí, začít se pohybovat, pořád se držím zkrátka. Dokonce ani El, u které jsem pak zjistil, že jsem byl opravdu první, mě nenutila být tak opatrným.

Uplyne pár minut, otevře oči, které raději zavřela. Nechtěl jsem vidět její slzičky a iritovalo mě, že nechce, abych přestal. Slzičky jsou pryč a ona omotá nohy kolem mého těla. Stiskne a vzápětí zavrčím od bolesti já. Bez jakéhokoliv slova, mi vytvořila na zádech, všemi prsty rudé pruhy. Nevinně se zaculí a vjede mi prsty jedné ruky do vlasů. Zabořím ji tvář ke krku, tlumím do něj svoje steny a její kňourání se nese prostorem...

„Smím?" Zachrčím horko těžko. Ani ona nestačí s dechem natolik, aby mohla mluvit. Na znamení souhlasu mě jemně hryzne do brady...

Zhroutím se ji na hruď, zaplavuje mě pocit štěstí a přitom paradoxně přemýšlím, kde najdu čisté prostěradlo. Víská mě ve vlasech, hrudník se ji překotně zvedá...

„Líbilo se ti to?" „Moje projevy, ti jako důkaz nestačily?" Syknu, když se položím na záda. Pot v rankách štípe, nemluvě o tlaku... Nalehne na mě a omluvně se uculuje. „Promiň." Sykne ona. Pleskl jsem ji po zadku a pobaveně se zazubil. „Pocit zadostiučinění." Mumlu po pár minutách, když ji na prdelce stále svítí otisk mé ruky.

Louis

Stojím tam jako solný sloup. V duchu si promítnu poslední měsíce... Nevěřím ji! Prostě ně... Proč by mě vyměnila?! A ještě ke všemu za Zayna... Za největšího děvkaře v okolí několika kilometrů. Ojel snad všechno, co se pohnulo v jeho blízkosti.
Co by z toho měla? Lepší sex?! Ale... O ten ji přece nejde, ne? Kolikrát mi tedy přišlo, že to se mnou dělá spíš z povinnosti, než z lásky a chtíče, ale to se mi určitě jen něco zdálo. Pochopil bych, kdyby mě vyměnila za jinýho, ale že by za Zayna? To fakt nehrozí. Kor, když ho bytostně nesnášela a teď se ho snažila dát dohromady s El...

El... Jsou kamarádky. Nepřebrala by ji ho... I když... Proč se k ní chová, tak jak se chová? Vražedný pohled, ignorace...

Zoufale se sesunu na schody a civím do blba.

„Loui? Jsi v pořádku?" Otočím hlavu, pár metrů za mnou stojí El. Plaše se usmívá a jde za mnou. „Stalo se něco?" Jedna moje polovina ji chce říct, že naši partneři spolu pravděpodobně někde píchaj, druhá se tomu brání. Snaha racionálně myslet, nakonec zvítězí. Obejmu ji kolem ramen a zavrtím hlavou.
„Jen... Menší dilema. Bude dobrý. Co tu děláš?" „Kate mě sem poslala. Že mě voláš..." „Nevypadneme?" „Prosím?" „Napíšu Harrymu, ať dá tvoje věci k sobě. Zajdeme na kafe, co ty na to?" Nechápavě na mě kouká, pak ale kývne na souhlas.

Sedíme v kavárně a ona povídá... O všem. O svém životě, o Zaynovi, o Nath... Najednou to není ta stydlivá holka, co se před námi snažila splynout s okolím. Sám musím uznat, že je zajímavá, a že život, se s ní nemazlil.

Dívám se ji na rty, když mluví a uniknu z reality. Ona a Zayn? To bylo divné od začátku... Nicméně, jeden by řekl, že Zayna změnila... Přece by ji nepodvedl. Neublížil by malé holce...

„No a proto jsme se přestěhovali sem..." Zakončí svůj monolog a já doufám, že mezi fází, kdy jsem ji přestal poslouchat a koncem nebyla nějaká otázka. Jen se usměju, kývnu a raději se sám pouštím do vyprávění o svém životě...
Najednou jsou tři odpoledne, v břiše mi kručí a i její žaludek se ozývá. Vypili jsme nespočet káv a odtud se přesunuli do protějšího podniku na oběd.
Ve výsledku, se domů dostanu až v sedm. Niall mi volal, kde jsem a kdy přijdu a jestli jsem s Nath... Celou cestu domů, jsem uvažoval, kde asi byla a doma mě čekal šok. Nathalie od rána nebyla doma a nikdo se ji nemůže dovolat.

Následné minuty máme všichni mobil u ucha a voláme těm, co Nath znají. Všichni dávají záporné odpovědi, a jediný, po kom se slehla zem je Zayn. Hlodá ve mně červ pochybností... Co když jsou vážně spolu?

„Zlato?" „Mami?" Chystám se jít ven, za Zaynem. „Stalo se něco mezi tebou a Nath? Všimla jsem si, že poslední týdny je nějaká špatná..." „Já nevím!" „Nekřič!" Zvedne sama hlas a konejšivě mě obejme. „Musíte si promluvit, jestli jsou nějaké problémy, tak je vyřešte. Jinak se to hlavně Bobbymu nebude líbit. Přesně kvůli problémům, nechtěl váš vztah dovolit, vzpomínáš?" „Až moc dobře... Jo, promluvíme si. Jen by mě zajímalo, kde k sakru je a proč nebere nikomu mobil!"

Nazouvám si tenisky, když z patra řve Niall. „Co?!" Zařvu nahoru a čekám. „Nath je Maliků." „Co?!" Přeskočí mi hlas. „Harry volal Zaynově ségře, že je u nich... Asi tam i přespí." „U holek?" „Jo, kde jinde? Se Zaynem v pelechu? Vole!" Zasměje se a zmizí od zábradlí.

Skopnu boty a šlapu do pokoje. Fajn, spí u jeho sester... Okey, proč ne... Jenže, počkat! Ona a jeho sestry se přece neznají...! Viděly se tak pětkrát a nevypadalo to, že by se nějak moc bavily...

*******************************************************************

▬fotka▬ Že by nový obal knížky? =D A změna názvu, na Malik vs. Tomlinson? =D