Malik vs. Tomlinson

~57~

„Cože?!" Film dál běžel a on se zbrkle posadil. „To nemyslíš vážně!" „Zayne a co mám dělat... Nebudu bydlet s Louisem pod jednou střechu a tady nemůžu být napořád..." „A tam?! Tam co?!" „Nekřič, prosím." Opřu svoje čelo o jeho. „Nekřič na mě." „Promiň... Ale-ale nemůžeš se tam vrátit." „Zaynie..." „Nath, co bys tam dělala?" „Vrátila se zpět na svou školu... Mám tam tety, mohla bych bydlet u nich." „A já? Necháš mě tady? Odjedeš jen tak...?"

Louis

Hučí mi v uších a rozostřeně vnímám, jak mě někdo odvádí z pokoje. K El, která mě odtáhla a otírala krev z obličeje, se přidala mamka. Hodila mi na oko flákotu masa a vypadala, že nemá daleko k slzám.
„El, mohla bys nás tu nechat?" „Jistě..."

„Je to pravda?" „Co je pravda? Že mě podvedla s mým nejlepším kámošem? Jo to je, jinej důkaz, než ten že s ním odešla, snad nepotřebuješ!" „Ne, to, jestli ses ji pokusil opravdu znásilnit. A ten otisk na její tváři?" „Ruplo mi v hlavě, vrazil jsem ji a co... Je to děvka." Syknu. Dostal jsem facku a druhou chytil o zeď.

„Louisi! Pokusil ses ji znásilnit?!" „Ano!" Další facka a s pláčem odešla. Přes dveře jsem slyšel zvýšené hlasy. Hádala se s Bobbym a ten mi vpadl do koupelny, asi o minutu později. Když se mnou skončil, vypadal jsem zase o něco hůř. Zhnuseně na mě pohlédl a pak zabránil Niallovi. Oba se sebrali a odešli. Lottie protrpěla hysterický záchvat, že se kvůli nám rodina rozpadá, Fizz obskakovala Harryho a vraždila mě pohledem. No a máma se se mnou odmítala bavit. Dvojčata odvedla pak Fizz k sousedce a za mnou se vrátila El.

„Taky po mně budeš řvát?" „Za co? Za tu rvačku se Zaynem? Zasloužil si to... Jen je ubohost, uhodit holku a..." Odmlčí se a zavrtí hlavou. „Nikdy by mě nenapadlo, že ty bys byl něčeho takového schopný... Po tom, co jsem vás poznala... Nebyli jste tak hrozní, jak se zdálo." Jen kývnu a pak se ptám na Harryho. Prý je naštvaný a stojí na straně Zayna. Debil! Jak by bylo jemu, kdyby jeho holka píchala s jeho nejlepším kamarádem. Tudíž já, Payno, teď i Niall nebo rovnou Zayn.
A Nathalie?! Ta je taky úplně blbá! Zayn je děvkař, to si fakt myslí, že ji bude věrnej?! Možná měsíc, max dva a pak ošuká první, co před ním zavrtí zadkem.

Ignoroval jsem onen hlásek v hlavě, co se mi vysmíval. Opakoval, co řekla Nathalie. Měla pravdu... Jo, fajn! Nechoval jsem se k ní, tak jako na začátku, ale tohle nemusela. I když... Kdyby mi to řekla narovinu, že se chce rozejít, ustál bych to? Těžko...

„Loui?" „Hm?" „Vnímáš mě?" „Ne. Promiň, cos říkala?" „Jestli se nechceš projít. Nechci tu být a nechci být ani sama..." „Jo, rád. Vyrazíme za město?" „Můžeme."

Dole je hrobové ticho. Lottie brečí na pohovce a Niall na mě vztekle, na půl pusy zavrčel, že Bobby a máma jsou zavření v ložnici a ječí na sebe. Na to nemám co říct, zbaběle zdrhnu a El mě doběhne až u branky.
Taky mlčí, chytí mě za ruku a když se na ni po chvíli podívám, po tváří ji tečou slzy jako hrachy.

„To bude dobrý." „Myslíš?" Uchechtne se. „Zayn se ke mně asi nevrátí." „Vážně jsi ho milovala, co?" „Ty ji snad ne?" „Ale jo... Jen... Pak to vyprchalo. Víš, bylo to na jednu stranu divný. Když jsme byli jen spolu, tak to bylo fajn, ale v rodině... Bylo ji hloupé, se mazlit před rodiči, mně pak taky... Spolu milenci, s rodinou jako sourozenci. A já fakt využíval chvíle, kdy jsme byli jen spolu na sex." Trhnu rameny a odkopnu šutr. „Jakej byl vztah se Zaynem?"

Zayn

Bezelstně se na mě dívá, usmívá se a snaží se mě povalit do peřin. Nechám ji. Sedá mi na klín a otře se nosem o můj.
„Jestli mi chceš říct, že to bude dobrý, tak se na to rovnou vykašli. Nepustím tě do Irska s vědomím, že se tam bude snažit nějakej debil... A já odmítám žít s pocitem, že nevím, co tam děláš."

Dá mi pusu a schová mi obličej do hrudi. „Dej mi pár dní..." „Můžeš tu zůstat... Napořád. Nebo ne, najdeme si byt a budeme jenom spolu." Odpovědí mi je smích. „Myslím to vážně." „Zayne, já nemám prostředky na to, abych mohla platit nájem." „Já jo." „Ale já se nenechám vydržovat." „Není to vydržování." „Už se o tom nechci bavit, ne teď. Chci spát." Sklouzne ze mě a ukáže mi záda. Frustrovaně vydechnu a semknu čelist k sobě. Jinak bych řekl něco, co nechci.

Nespí. Uběhlo několik minut, kdy její dech byl pořád stejný. Odhaduju, že civí do zdi... „Neobejmeš mě?" Zašeptá po několika dalších minutách. Protáhnu ji ruku pod hlavou a ona se ke mně okamžitě obrátí. „Nechci tě tady nechat!" Je tma, že by se dala krájet, ale podle hlasu vím, že brečí. Omotala se mi kolem těla a na hrudníku mě lechtaly její slzičky.
„Ale pochop, že nemůžu tvou rodinu využívat a doma nebudu. Ne s Louisem... I když... Kdo ví, co teď bude. Jen se bojím, že táta se s Jay rozejde. Což nechci." „Nerozejdou se. Možná se pohádají, ale nepůjdou od sebe a věř, že já tě domů nepustím. Ne, když tam bude Louis. Mou rodinu nevyužíváš. Dej nám pár dnů a samotné se ti odtud nebude chtít. Tady ti dám to, co v Irsku mít nikdy nebudeš." 

******************************************************************************
Omlouvám se, jsem nemocná a nějak jsem včera vytuhla... Nicméně, o víkendu snad přibude ještě pár kapitol... Mám takové tušení, že i tato povídka, bude po pár kapitolkách patřit do sekce: dokončené... Áchjo :o( ♥♥