Malik vs. Tomlinson

~21~

Louis

Vážně jsem čekal větší divadlo. Jenže, to bych mamce vlastně křivdil. Když si vezmu, kolik mi prominula průserů... Tohle byla pohodička... Horší bude ten Bobby. Jenže, když se to tak vezme, co vlastně čekal? Mohl počítat s tím, že se tak nějak do sebe zamilujeme. A většinou to bývá tak, že z rivality vznikne láska...

Něžně jsem ji vsunul jazyk do úst. Vjela mi prsty do vlasů. „Ještě jednou se opiješ a budeš se dožadovat sexu, tak ti slibuju, že tě vykastruju já." Zavrněla mi do úst. Polkl jsem kecy o tom, jak mile zní a přísahal, že už to nikdy neudělám.

Ve vší počestnosti jsme se vrátili na zahradu. Asi abych nevyšel ze cviku, rozvázal jsem ji plavky a se škodolibým smíchem skočil šipku do bazénu. „Tomlinsone!" Za pomoci Fizz i Lottie mě zkoušela utopit. Neměli šanci, dopadlo to tak, že ony plivaly vodu a já se dál smál. Až když přišel Bobby, měl jsem po srandě.

Šeptem jsem oznamoval Niallovi s Lottie, co říkala mamka. Ségra zářila jako sluníčko, Nathalie se o něčem bavila s mamkou. A moje obezřetnost polevila, zatímco jsem s Niallem probíral „techniku" jak to šetrně vysvětlit Bobbymu – nepochybně až mu to mamka řekne, přiletí na nás s řevem – se Nathalie vrátila do bazénu. Ocitl jsem pod vodou a když jsem se vynořil, s jekotem se hnala pryč z vody.

„Pober Lottie a Nath s Niallem. Někam vyražte."Volala mě mamka v sobotu po obědě do kuchyně. „Proč?" „Proč asi?" Protočila panenky a hodila mi klíčky od auta. „Jako fakt?" „Vybourej se a zabiju tě." To že si to odporovalo, jsem polkl a odpelášil na zahradu. „A co Daisy s Phoebe a Fizz?" Křikl jsem z bezpečné vzdálenosti. „Ty jdou na statek..."

„Padáme, honem." „Proč?" „Kam?" Holky se líně otáčeli na dece a Niall připlaval ke kraji bazénu. „Mamka chce říct Bobby o nás." Jako když střelí, prosvištěli kolem k sobě se převléct. Za rekordních pět minut byli u auta. „Kam se ženete?" Objevil se Bobby ve dveřích. Niall se leknutím sesunul k zemi. Vybuchl jsem smíchy a sledoval ho ve zpětném zrcátku. „Nialle?" „Jsem v pohodě!" vytáhl se na nohy a máchl rukou k tátovi. Holky, už usazené brečely smíchy a když se Niall posadil za Lottie dozadu, rozchechtaly se znovu. „Haha." Protočil panenky a tvrdošíjně hleděl z okýnka. „Jedeme na výlet..." Než se zmohl na další dotazy, nastartoval jsem.

„Kam jedeme?" „Nevím. Uvidíme cestou..." „Zastav." „Proč?" Přibržďoval jsem a díval se na Lottie ve zpětném zrcátku. „Můžeš se jít s Nath projít." „Proč?" „Jsi natvrdlej?" „Ne, jen jsem chtěl slyšet pravdu. Fajn..."
„Jestli ji uděláš dítě, nebude to Bobby, kdo se tě pokusí zabít." Zamumlal jsem Niallovi do ucha, přes otevřené okýnko. Zastavil jsem na cestě do lesa. Naštěstí jsme sem jako dětska chodívali s prarodiči, co si pamatuju, mělo by být několik minut cesty odtud jezero.

„Kam jdeme my?" „Někam hodně daleko. Nechci nic slyšet." Trhnul jsem hlavou za sebe a vzal ji za ruku. „No tak, kam jdeme? Vypadáš, že něco hledáš. Kdyby byl cíl určený, nebudeš těkat po okolí." „Co když se snažím zapamatovat si cestu zpátky?" Znejistí a zastaví se. „Můžeme se ztratit?" „Bojíš se?" Trhnutím ji mám v náručí. „Možná?" Očima těká po mé tváři a hryže si ret. „Nemusíš..." Oplácí mi polibky, když se nabažím, vedu ji dál. Konečně! Lesní jezero v celé své kráse, obklopené zelení a skalami.

„Wow!" Stála na samém okraji, zatímco já se vzadu svlíkal. „Vykoupeme se?" „Můžeme?" Otočila se a čelist ji poklesla. Stál jsem tam už jen v boxerkách. „Nemáme plavky..." „No a? Máš problém se koupat nahá?" Stáhl jsem si boxerky a ona pevně semkla víčka. Zacukaly mi koutky. „Copak se stydíš? Nemáš za co..." Sevřel jsem ji zadek v dlani a přitiskl ji k sobě. Sykla a tváře ji slabě vzplály. „Chceš si užít dřív, než tě táta vykastruje a já dostanu na dveře petlici?" „Chci se jen vykoupat. Nemusíme nic dělat. Nic, co nebudeš chtít." Protáhl jsem se kolem a vlezl do vody. Byla ledová, ale člověk si zvykne... Pár temp a přišla mi víc než teplá. Nathalie zatím dál stála na břehu a nejistě těkala pohledem po okolí.

„Nath, můžeš jít klidně ve spodním prádle, ale jak pak vysvětlíš, že jsi mokrá, nebo naostro?" Blýskla po mně pohledem a sundala si tílko. „Pokračuj." Hvízdl jsem a vysloužil si další, vražedný pohled. Ukázala mi záda a následně zadek v krajkových kalhotkách.
Podprsenka ji sjela z těla a bylo vidět, že váhá nad kalhotkami. Polkl jsem další připomínky a jen čekal... Až po chvíli mi došlo, že neváhá. Provokuje...

Natočila hlavu na stranu a s lehce pootevřenými rty si je začala stahovat. Přitom slabě vrtěla zadečkem a vítr si pohrával s hříšně dlouhými vlasy. „Otoč se!" „P-proč?" Zajikl jsem se, když kalhotky ležely na hromadě našeho oblečení. „Otoč se!" Poraženecky jsem se otočil, uši jsem měl napnuté a poslouchal. Ozvalo se slabé šplouchnutí. „Neotáčej se!" Frustrovaně jsem vydechl a zahleděl se na protější, skalnatý břeh. Voda kolem se čeřila a ona se přibližovala. Zastudila mě dlaněmi na ramenou, pak sjela na boky a políbila mě na lopatku.

„Pořád se nesmím otočit?" „Proč bys to dělal?" zněla pobaveně a já ve chvíli, kdo to dořekla ztuhl a zahleděl se dolů.