Malik vs. Tomlinson

~72~

„Asi ji pozdrav nevyřídíš, ale mohl bys." Loučili jsme se s Bobbym u dveří. Odlétal do NY společně s Malikovic family za Nath a Zaynem. Jen na mě mrkl, objal mě a zmizel v taxi. Co jsem věděl, měli se tam dobře. Zayn pracoval jako tatér, ona mu dělala modelku. Podle fotek, co mi ukazovala Lottie – ta je měla od Nialla – si žili fakt dobře.
Ale já si taky stěžovat nemohl. Byl jsem doma necelé tři měsíce. El už tady měla víc věcí, než doma a začínali jsme uvažovat, že si taky najdeme byt. Chtěli jsme odjet, vždycky jsem měl NY rád, ale oznámit to, tak mě doma přivážou na řetěz. Asi... Sice Bobby pochopil, že já jsem se z toho dostal a nic Nath nevyčítám, ale tohle by neprošlo.

Když se vrátil, nadšeně vykládal, jak to těm dvěma sluší, jak jsou spokojení a chlubil se tetováním. Měl na rameni vytetované jméno mámy... Jo, Zaynovi se to povedlo, ale... Najednou ve mně zahlodal červíček zloby. Snažil jsem se ho potlačit a udusat hluboko v sobě a přát jim štěstí. Povedlo se... Uplynul týden, Bobby přestal básnit, jak dokonalej mají byt, jak jsou pořád zamilování a moje nervy se uklidnili.

„Podívej," Zamávala mi El nějakým časákem před nosem. „V centru pronajímají byt. Mohli bychom zkusit, jestli se nepozabíjíme v jedné domácnosti." „To nevypadá špatně." „Za zkoušku nic nedáme, v nejhorším případě, se vrátíme k maminkám." Zamručel jsem na souhlas a v duchu počítal, že s platy z brigády, kdy já se znovu vrátil do klubu a ona začala pracovat jako číšník, to utáhneme na pohodu.

Přesně dva měsíce poté, jsme se stěhovali. Což se neobešlo sice bez slz mamky, ale nesmírné radosti sourozenců.

„Nechcete být na Vánoce s náma? Táta volal Nath... Taky by ji tu chtěl. Mohla by dorazit i Teressa." Usmívala se na mě mamka přes hrníček s kávou, čtrnáct dní před Vánoci. „El přece nebude chtít, aby byla na Vánoce, její maminka sama doma." „Bude s námi. Mami, nezlob se, já jsem smířený s tím, co se stalo, ale nemyslím si, že Vánoce jsou tím pravým obdobím, kdy se máme znovu setkat. A bylo by nás tu jak psů. Když tu budou, Malikovi budou chtít mít Zayna u sebe, a ten nebude chtít od Nathalie..." Mamka souhlasně kývá a víc mě nepřemlouvá. Z Lottie pak vypadne, že Nathalie to zamítla. Je nějaká nemocná a necítí se na let. Prý dorazí zhruba v únoru.

My strávili Vánoce s Teressou a den po nich, i s ní, zamířili za našima. Proběhla výměna dárečků, užíval jsem si pravou atmošku Vánoc a rodinu kolem... Bylo mi fajn.

Nathalie

Kdybych neznala, všechny tváře Zayna, řeknu, že mi ho někdo vyměnil. Byl extrémně něžný, ohleduplný, ochraňující... Když mě druhý den po tom, co jsem mu to řekla, viděl balancovat na židli, jak umývám okna, málem omdlel. Zducal mě na dvě doby a já pak z pohovky, pozorovala jeho, jak s vyplazeným jazykem dokončuje, co jsem začala.
Nesměla jsem nic, pomalu ani vynést koš. Věta: „Jsem těhotná, ne nemocná!" Byla u nás na denním pořádku a já ho začínala vytáčet tím, že jsem mu vyhrožovala, že si ji nechám vytetovat. Pochopila bych, jeho jančení někdy v osmém nebo devátém měsíci, ale on byl jak posedlý.

Zas, na druhou stranu, jsem si jeho pozornosti užívala a maličko ji zneužívala. Byl ochotný se vyhrabat o půlnoci z postele, jen aby mi zašel do vedlejší ulice, do nonstopu, pro kelímek zmrzliny.

Vánoce jsme strávili ve dvou, tedy, ve třech. Překvapil mě... Jeden den odešel do studia a k večeru mi psal, že se zdrží... Usnula jsem v ložnici u filmu, a když se ráno vzbudila, ležel vedle mě. Objímal mě a kolem zábradlí, byl omotaný červený, vánoční řetěz. Nechápavě jsem se posadila a zírala na růži, položenou na mém nočním stolku.

Vzala jsem ji a odnášela ji dolů a tam mi došel dech. Nevím, jak a kdy to stihl, ale v prostoru, který odděloval obývací část od té jídelní, stál obrovský strom, pod ním dárky, všude výzdoba... Hodila jsem růži do vázy a vrátila se zpět za ním. Byl vzhůru a pobaveně se usmíval.
 „Líbí?" „Spal jsi? Kdy jsi to stihl udělat?" „Asi hodinu. V noci... Chvíli trvalo, než jsem všechno sehnal." „Netušíš, jak moc se mi to líbí!" „Pojď ke mně. Ještě se chvilku prospím, pak mám pro tebe ještě jedno, maličké překvapení." „Jaké?" „Uvidíš. A spinkej, je brzo." Sjel v posteli níž a položil mi hlavu na bříško. 

*************************************************************************
Občas mám dojem, že oproti vám, byl i Sherlock Holmes nula... Tak co, nějaké dedukce, co má Zaynie za překvápko? =P