V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 1 - Nástupiště 9 ¾

Ahoj! První díl je tady a já bych na úvod chtěla poděkovat Apoleně Dostrašilové, která se nabídla, že mi příběh bude betovat. <3

...

„Můžeme?" zeptal se Severus a podával jí letaxový prášek.

Selena s úsměvem přikývla a nabrala si plnou hrst, s jedním kufrem vstoupila do krbu. Nemohla si pomoct a rozhlédla se po domě, který se právě na příštích deset měsíců chystala opustit. Nejdříve byl ten starý, neudržovaný a zaprášený dům jen příslibem jistoty, že se dožijí dalšího dne. Jenomže s postupem prázdnin se její pohled na poslední budovu v Tkalcovské ulici změnil až k neuvěření. Teď to pro ni byl domov, stejně jako Bradavice, do kterých ten den v pozdních odpoledních hodinách dorazí.

Široce se usmála na Draca, jehož myšlenky se ubíraly podobným směrem. Tady budou vždy vítaní. Oba v Cokeworthu našli něco důležitého. Zmijozelský prefekt sám sebe – bez ohledů na požadavky rodičů a čisté krve. Selena svou rodinu.

Severus s nepatrným úsměvem přihlížel, jak pod sebe jeho milovaná neteř nadšeně hází letaxový prášek a mizí v zelených plamenech, těsně následovaná jeho kmotřencem. Po letech si dovolil široký, šťastný úsměv – konečně je měl zpátky.

Selena mezitím vystoupila z krbu v kuchyni na Grimmauldově náměstí číslo 12. Rychle uskočila na stranu – na poslední chvíli, protože sotva o okamžik později se zelené plameny rozhořely podruhé a vystoupil z nich Draco. Ještě tři vteřiny to byl ten její starostlivý, něžný a klidný přítel, než se skryl za svou masku zmijozelského prince. Selena se nepatrně ušklíbla a když z krbu vykročil Severus s výrazem ‚všechny na potkání prokleju do pekla a zpátky', rezignovala a nasadila svůj povýšeně zhnusený výraz, který odkoukala od obou Zmijozelů.

Právě včas – do kuchyně totiž vběhla paní Weasleyová: „Severusi! Vy už jste tady? Oni ještě nejsou sbalení! To už zase nestíháme? Rone, Harry! Ginny! Hermiono, drahoušku, pospěšte si!"

Aniž by čekala na odpověď vyběhla do patra, aby popohnala balící se Nebelvíry. Severus vyvrátil oči a něco zavrčel, Draco se začal zabývat imaginární špínou na svém saku a Selena sebou plácla na pohovku. Nenápadně se rozhlížela kolem a podvědomě čekala, co se zase semele...

‚Tetičku Bellu má aspoň rád, ale na strejdu Siriuse si hned tak nezvykne,' vybavila si vlastní poznámku a tichounce se uchechtla. Draco, který právě znuděně listoval Denním věštcem, zmateně zvedl hlavu. Jen ho odmávla, že se tím nemusí zabývat a vrátila se ke vzpomínkám na jejich první pobyt v Londýně.

Nemohla si pomoct, ale téměř nic pozitivního na něm nenašla. Snad jediné, co se aspoň vzdáleně mohlo považovat za nějaké plus, byla nevraživost s Nebelvíry, jež vyvrcholila až v jejich žertík (za který by Severus své oblíbence pravděpodobně nechal drhnout Hlavní schodiště). Ten večer šlo sice všechno do háje zapovězeného, ale na druhou stranu – kdyby nešli k Doupěti, Sirius Black by ji pravděpodobně nikdy neotrávil. A to by znamenalo, že by se nikdy nedostali do Cokeworthu... A jen těžko by se dozvěděla, kým vlastně je.

Loupla pohledem k Severusovi, který zrovna vyšel ze skladu lektvarů s navýsost nespokojeným výrazem. Musela si přiznat, že jejich příbuzenským vztahem se mnoho vyjasnilo. Nejen jeho přístup k ní v průběhu minulého školního roku, ale také její vlastní povaha a chování – dle mínění Freda nebo George někdy až příliš podobné tomu lektvaristovu.

Na moment se pozastavila nad tím, že se vlastně s dvojčaty v průběhu prázdnin tak nějak spřátelili. Dost tomu napomohl fakt, že jako jedni z mála znali jejich velké a pečlivě střežené tajemství. I přes Severusovu nelibost se to však nakonec ukázalo výhodou, jelikož zrzci dokázali přesvědčit svou matku, aby přestala navštěvovat dům v Cokeworthu. Zmijozelka na moment sjela očima ke kufru, na kterém měla hozené nohy. Pro ni s Dracem přátelství s dvojčaty znamenalo také překvapivé informace a oboustranně výhodnou dohodu.