V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 76 - Obliviate, prosím! I.

Dvojdíl ‚Obliviate, prosím!' je věnován autorce nápadu na jeho sepsání – Apoleně Dostrašilové.

...

„Dobře, uznávám, že už to začíná vadit i mně," zabručela Selena, když spolu s Dracem mířili na kolej, aby stihli večerku.

V ruce žmoulala dopis, který chtěla po Queenie poslat dědečkovi, a který očividně musel počkat do druhého dne. A přitom by to do Sovince a zpátky stihli! Ale to by je nesměl potkat paranoidní Severus, který se tradičně vynořil odnikud přibližně půl vteřiny poté, co se jí povedlo na nádvoří zakopnout.

„Já vím, že se o mně jenom bojí," pokračovala, „ale tohle už začíná přehánět. Ano, pořád je to milé, ale... tak nějak jsem myslela, že ho to aspoň trochu přejde."

„Nepřešlo," konstatoval podrážděně Draco. Z toho sklepního netopýra už měl zase tiky. Děkoval Merlinovi i obnovené Eviteře, že si se Selenou mohou povídat pomocí myšlenek, jelikož tím snížili šanci, že je bude lektvarista někde za rohem poslouchat. Upřímně doufal, že Severus dodrží svůj slib a své schopnosti nitrozpytce nebude používat k tomu, aby odposlouchával jejich rozhovory.

„Bez tebe bych si toho nevšimla," šlehla po něm Selena pohledem. Společně vstoupili na kolej, mávli na pozdrav ostatním hadům a zamířili do ložnice. Ani jeden z nich neměl náladu na nějaký večerní sedánek.

Jakmile vešli do pokoje, Selena zamířila ke stolu, aby se mohla pustit do úkolu z Přeměňování, a Draco sebou prašti do křesla. Zmijozelka popadla učebnici a přidala ji na hromadu nepořádku, kterou měli na stole. Velkou část z něj bez milosti shodila na zem, pouze Dracovo potvrzení registrace zvěromágské podoby se obtěžovala uložit do obálky a schovat do tajné přihrádky za slovníkem starověkých run.

„Víš, co by to určitě vyřešilo?" nadhodil Draco, zrovna ve chvíli, kdy si před sebe postavila kalamář.

„Povídej," odvětila pochybovačně Selena a jala se hledat čistý pergamen.

„Ženská," konstatoval prefekt.

Selena se zarazila, párkrát zamrkala, otočila se na svého přítele a s výrazem naprostého nepochopení se zeptala: „Co?"

„Kdyby měl Severus ženskou, měl by co na práci," pokrčil Draco rameny. „Přestal by ti šlapat na paty, protože by měl ještě někoho dalšího. S tou Casperovou to asi nebude tak žhavé..."

„Když já nevím, jestli se chci o Seva s někým dělit," zabrblala Selena. „Ale máš pravdu, že partnerka by ho mohla... zabavit. Myslím, že si do teď jakýkoli vztah upíral, protože byl smrtijed, špeh a tak, ale teď si přece může dovolit být šťastný. A přece... Pořád mě bude mít rád, že ano?" zvedla k prefektovi bojácný pohled.

„Severus tě miluje jako nikoho jiného, Sel. Jsem si naprosto jistý, že ty budeš vždycky na prvním místě," prohlásil Draco, skálopevně přesvědčen o tom, že tohle a smrt jsou dvě jediné jistoty vesmíru.

„Díky, Dráčku," pousmála se Zmijozelka a vstala od stolu, aby se mohla svému princátku usídlit na klíně. „Takže musíme Sevovi sehnat ženskou."

„On ženskou teoreticky má," namítl Draco. „Jenom nevíme, jak na tom jsou."

„Noo," protáhla zadumaně Selena. Prefekt málem viděl, jak jí v hlavě šrotují kolečka, když pronesla: „Severus možná potřebuje malinko popostrčit."

Dracovi se tváří rozlil potměšilý úsměv: „Tuším, kam tím míříš, princezno."

...