V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 35 - Nespravedlivé

„Jestli ještě jednou zopakujete, že tu nejsme na výletě, při Merlinovi přísahám, že to tady podpálím!" zaječela Selena, která neměla daleko k tomu, aby svým slovům dostála, jelikož se ke vzteky hořícím vlasům připojil i levý rukáv svetru.

„Kdyby sis uvědomovala vážnost situace, nemusel bych to pořád opakovat!" zařval zpátky Alastor z druhé strany stanu.

„Já si to uvědomuju, já sakra nevím, co máte za problém!"

„Ty jsi ten problém!"

„Jo, jasně! To, že jsme kdesi v prdeli uprostřed Alp, je moje chyba, že?!"

„Kroť se!" křikl Severus od jídelního stolu. Spíš pro formu, než že by očekával nějaký výsledek. Potlačil touhu seslat na oba Silencio a obrátil svou pozornost zpět k dámě, jejíž čtvrtou partii s Dorou právě rozehráli. Až tak byl jejich březnový pobyt v Rakousku bizarní.

Na druhou stranu se alespoň vyhnul řešení posledních problémů v Bradavicích a s chutí je přenechal Minervě. Konkrétně pašované lektvary lásky, které si studenti zjevně podstrkovali, a následnou otravu Weasleyho číslo šest. I když ho sakra zajímalo, kdo Horaciovi podstrčil otrávenou brandy, opravdu nepotřeboval být ten, kdo se bude po něčem takovém pídit. Jen ať si to Minerva užije.

Nakonec úvahy nad tím, jak je možné, že Mistr lektvarů nepoznal, že byl do brandy přimíchán jed, opustil a soustředil se opět na dámu. Tonksová právě udělala kolosální hloupost, které okamžitě využil.

Opět ani jeden z nich netušil, k čemu přesně má být tahle mise dobrá. Ano, poblíž Nurmengardu se měli dle informací Řádu shlukovat smrtijedi, ale oni byli zase úplně někde jinde. Zjevně se je ministerstvo jen snažilo odstranit z cesty... Ale proč? Nebo je snad měla potkat nějaká ne úplně náhodná nehoda? Už to, že je i přes hlasité protesty lékouzelnice donutili pokračovat sotva týden poté, co Poppy zhodnotila, že Selenino rameno je zcela v pořádku, bylo podezřelé.

„Vy mi máte hovno co říkat, co mám dělat!" zavřískala Selena tak pronikavě, že sebou lektvarista trhnul. Okamžitě začal zhluboka dýchat, silou vůle se snažil uklidnit.

„Já jsem vedoucí téhle...!"

„Tuhle pitomost vede Dora!" zaječela Zmijozelka na bývalého bystrozora. Tonksová se zaúpěním praštila hlavou do stolu.

„Seleno," ozval se lektvarista, aby Moodymu zabránil pokračovat, „pojď si udělat úkoly, ano?"

„Na to se taky můžu vysrat!"

„Seleno?" vydechl samým šokem strnulý profesor.

„No co?!" rozhodila tmavovláska rukama. „S tímhle tempem tu školu stejně nedodělám! Buď jsem na ošetřovně nebo kdesi v hajzlu a...!"

„Seleno!" vyletěl Severus na nohy.

„Děláte jako kdybych neměla pravdu!" vyprskla. „Buď na mě něco útočí ve škole nebo mě ministerstvo posílá někam do prdele, aby mě mohl někdo sejmout! Hovno má cenu se snažit, když se beztak nedožiju toho, abych dostudovala!" zaječela zoufale a se slzami na krajíčku prchla do pokoje, práskla za sebou dveřmi.

Teprve poté si dovolila první přidušený vzlyk. Zamířila ke skříni, vytáhla svou kabelku a přivolala Dracovu zmijozelskou mikinu, kterou mu ukradla před víc než rokem, ještě v Komnatě nejvyšší potřeby. Přetáhla si ji přes hlavu, praštila sebou na svou postel, schoulila se do klubíčka a ublíženě se rozplakala.

Severus mezitím stál pořád na stejném místě a šokovaně civěl na dveře. Alastor s nějakou nevybíravou poznámkou, kterou raději přeslechl, vyšel před stan a Tonksová se v jídelně tvářila nanejvýš nenápadně.