V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 91 - Bílá hrobka

Selena vykročila z krbu v prefektské ložnici a rozhlédla se kolem. Všechno jí přišlo tak nějak... vzdálené. Nemyslitelné. Jako kdyby se přes noc, kterou strávila spolu s Dracem v bytě bradavického profesora, dostala do nějakého jiného světa.

Samotná noc byla stejnou noční můrou jako události té předchozí. Chvíli po půlnoci její sen totiž přerostl do panického záchvatu. Tentokrát měla pocit, že ji znovu poutá králova inkantace... Severus na ni musel použít nitrozpyt, aby se uklidnila, a teprve poté s jeho pomocí přemohla křečovitou strnulost, do které ji noční můra uvrhla. A teprve před necelou hodinou zjistila, co se dělo v průběhu noci. Severus ji totiž v rámci přípustných mezí nadopoval lektvary, tudíž neměla šanci se probudit, když si Draco uvědomil, že se, ve své podstatě, stal opravdovým smrtijedem, když vyvolal Znamení zla. Od té chvíle měl tak nutkavou potřebu se vlastního Znamení zbavit, že si do doby, než ho našel zděšený Severus, stihl celé levé předloktí opravdu nepěkně rozdrásat. Madam Pomfreyová tedy měla hned po ránu hromadu práce.

A právě proto bylo natolik zvláštní stát v prefektské ložnici. Jako kdyby to, co se odehrálo v posledních dvou nocích, opravdu bylo z nějaké říše za zrcadlem. Vždyť tady přece sedávali s ostatními prefekty a všechno bylo v pořádku!

I přes nepříjemné pocity se přinutila vykročit k posteli, aby zpod ní vytáhla kufry a, stejně jako zbytek Bradavic, začala balit. Jakmile se natáhla pro první zavazadlo, tiše sykla a přiložila si ruku na pravá žebra, jelikož v ráně bolestivě škublo. Přestože byla zhojená, stále bolela, tudíž si musela dávat dobrý pozor na veškeré pohyby. Zejména v lektvaristově společnosti - věděla, jak moc si všechno vyčítá, a nechtěla mu ještě přitěžovat tím, že by skuhrala.

Selena věnovala napůl vytaženému kufru jediný prázdný pohled, než vytáhla hůlku. Obě zavazadla kouzlem přesunula doprostřed pokoje a stejně tak kouzlem přikázala všem jejich věcem, aby se začaly skládat dovnitř. Usadila se do jednoho z křesel a zadívala se do jezera. Kolem okna právě proplouvalo hejno malých barevných rybiček.

Odjezd Bradavického expressu byl stanoven na jednu hodinu odpolední, což znamenalo, že kromě snídaně, ke které se právě odhodlávala, by měla přežít ještě i oběd. Přestože ona s Dracem neměli jet vlakem do Londýna, Severus musel zůstat ve škole nejméně do odjezdu studentů a v žádném případě je nechtěl posílat do Cokeworthu samotné.

Zatímco nezúčastněně civěla na rybky, kouzlo vyklidilo celou prefektskou ložnici. Z bezmyšlenkovitého zírání Selenu vytrhlo až dvojí klapnutí vík kufrů, které zajistila a zmenšila, aby měly velikost balíčku karet. Ještě jednou se rozhlédla po prázdné ložnici, než se krbem vrátila do Severusova bytu. Malé kufříky odložila na stůl a zamířila do pokoje, kde našla pobledlého Draca, jak si neohrabaně zapíná knoflíčky košile.

Selena si tichounce povzdechla a přistoupila ke svému princátku, jemně mu odtáhla ruce a zapnula posledních pár knoflíčků. Z postele sebrala Dracovu kravatu, za jeho bedlivého dohledu ji uvázala, poupravila mu límeček a zvedla k němu pohled. Pár vteřin si mlčky hleděli do očí, než Draco dlouze vydechl, objal Selenu kolem pasu a hlavu jí zavrtal do ramene. Selena jemně prohrábla bílé vlasy a vtiskla do nich lehounký polibek.

„Vážně tam chceš jít?" zašeptala.

„Nevím," vydechl Draco. „Mám pocit, že bych měl. Severus tam přece bude také... a nechci, abys šla sama."

„Děkuju," špitla Zmijozelka a vtiskla prefektovi další něžný polibek. Poté zůstali nehybně stát v těsném objetí ve snaze načerpat útěchu z prosté přítomnosti toho druhého.