V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 75 - Brácha na zabití

Selena vpadla do sklepního kabinetu jako velká voda: „Severusi!"

Lektvarista se úlekem vymrštil na nohy, v mžiku měl v ruce hůlku a kletbu na jazyku. Teprve se vteřinovým odstupem si uvědomil, co se děje, a hůlku sklonil.

„U Merlina, dráče," vydechl, „tohle mi nedělej!"

„Promiň," kuňkla provinile Selena. „Když já bych si potřebovala o něčem promluvit..."

„To snad není důvod způsobit mi srdeční příhodu! Pro Merlina... Posaď se," pokynul Severus k židli a poté, co se sám usadil, si promnul kořen nosu. „Co se stalo?"

„Tohle před chvilkou přinesla Queenie," ukázala mu tmavovláska dopis, který žmoulala v rukou. „Je od dědečka."

„A?" pozvedl profesor jedno obočí.

„No... On píše, že příští týden v sobotu se u nich budou slavit narozeniny dvojčat a... jestli nechceme přijít."

„Chceš tam jít?" zeptal se lektvarista po vteřinovém zaváhání. Ač se mu ani v nejmenším nelíbilo, že by se Selena měla opět setkat s Marthou Hastingsovou, nemohl a nechtěl jí bránit, pokud si přála potkat zbytek své rodiny.

„Nevím," špitla a upřela na něj nejisté oči. „Moc bych chtěla vidět dědečka, ale bojím se, co by mohla udělat... babička. A taky se bojím, že budou ostatní jako ona, a ne jako dědeček. V tom dopise mi sice napsal, kdo všechno tam bude a tak, ale nemůžu vědět, jací jsou..."

„Lewisovy sourozence jsem při několika příležitostech potkal," pronesl rozvážně lektvarista. „Nejstarší z nich byla..."

„Teta Nancy," doplnila Selena jméno, na které se Severus zjevně snažil rozpomenout.

„Děkuji," přikývl. „Nancy nebyla povahou podobná ani jednomu ze svých rodičů. Pokud si správně vzpomínám, byla poněkud... rezervovaná. Strohá, tichá a odměřená, avšak ne nepříjemná a nikdy se nepokoušela útočit, pokud někdo neosočil přímo ji."

„To nezní tak špatně," zakuňkala nejistě Selena. „Děda píše, že by tam měla být i s manželem a dětmi...?"

„Jak se jmenuje její manžel?" zeptal se Severus, který si ani pro vousy velkého Merlina nemohl vzpomenout.

Zmijozelka rychle nakoukla do dopisu a odpověděla: „Timothy Carter. Dědeček píše, že prý bych ho možná mohla znát, protože je to nějaký mudlovský podnikatel."

„Bohužel, nic mi to neříká," odvětil Severus. „V době, kdy jsem se setkal s tvou tetou, měla vztah s někým jiným."

„No, to nevadí," zakuňkala Selena. „Stejně nebudu znát skoro nikoho, tak jestli to bude o jednoho víc nebo míň... Víš, že mám pět bratranců a sestřenic?" pronesla s výrazem naprostého děsu.

Lektvarista na poslední chvíli přemohl cuknutí koutků a velice vážně se zeptal: „Opravdu?"

„Ano!" vypískla poplašeně tmavovláska. „Nejstarší z nich je... Cynthia. To je dcera tety Nancy a je jí devatenáct. To v tom případě asi nebude dcera strýce Timothyho, že? No, to je fuk. Má bráchu Anthonyho, který je o rok mladší než já. A pak tam budou strýc Johny a teta Irene... Znáš je?"

„Ano, Jonathana i Irene znám," přikývl lektvarista. „Irene je velice milá, laskavá a přátelská. A Jonathan s tvým otcem byli naprosto stejní – věrné kopie tvého dědečka."

„Takže strejda Johny a teta Irene by mohli být fajn?" zeptala se s nadějí tmavovláska.

„Ano, myslím, že ano," pousmál se lektvarista. „Ale pokud vím, stále ti chybí jeden bratranec a dvě sestřenice."