V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 88 - Morsmordre II.

„Morsmordre!"

Blaise šokovaně vytřeštil oči na zmijozelského prefekta, který Bezovou hůlkou mířil na nebe. Vlkodlak nebyl jediný, kdo zalapal po dechu, když se nad bradavickými věžemi začala stahovat temná mračna formující se do Znamení zla.

Blonďák vzápětí namířil na neméně vyjeveného Pottera a vyštěkl: „Imperio!"

„Malfoyi?" vydechl nechápavě čokoládový Zmijozel. V duchu se modlil, aby tohle byla součást nějakého šíleně geniálního plánu, a on neudělal hroznou chybu, když gestem zastavil Grangerovou s Weasleym.

„Nemluv na mě, kříženče," zasyčel nenávistně bělovlasý aristokrat. Prudká zášť donutila Blaise o krok ustoupit, tomu však prefekt už nevěnoval pozornost. „Běž," vyštěkl na Nebelvíra, který se na první pohled silou vůle pral s Imperiem... a prohrával. Přestože poněkud trhaně, jak se snažil vzdorovat, přeci jenom vykročil ve směru, který určil Zmijozel.

Malfoy kráčel těsně za Nebelvírem uličkou, kterou vytvořili šokovaní studenti, a vrhal nenávistné pohledy na všechny kolem. Blaise je s odstupem následoval jako ve snách, zatímco přesvědčoval sám sebe, že tohle je jenom trik, jak Snapeovi a Maddie získat čas. Malfoy však nevypadal, že by cokoli hrál. Ač si byl Blaise vědom, že je prefekt skvělý herec... dotáhl by svou přetvářku k takové dokonalosti?

Vlkodlak se zastavil v čele přihlížejících studentů, avšak Malfoy se vzpouzejícím se Potterem pokračovali dál. Zastavili se, až když byli přesně mezi dvěma stranami, a teprve poté Zmijozel samolibě pronesl: „Copak ty mě nepozdravíš, tetičko?"

Blaise se silou vůle přinutil odtrhnout zrak od zoufale plačící Seleny i zkrvaveného, pobledlého Snapea, kterého stále držela dvojice smrtijedů. Místo nich přesunul pohled k Lestrangeové, která s nedůvěřivým výrazem mířila ke svému synovci. Pár kroků za ní se držel také Malfoy starší, i když poněkud opotřebovaný poté, co se kvůli zuřivé dračici vyválel na zemi.

„Draco...?" hlesl nechápavě Brumbál.

„Zmlkni, dědku," osopil se na něj blonďatý prefekt, čímž přinutil studenty a Fénixův řád znovu zalapat po dechu.

Lestrangeové se však tváří rozlil široký úsměv: „Můj malý draku..."

„Tetičko, otče," kývl mladý Zmijozel na pozdrav, když se u něj zastavili dva nejvýše postavení smrtijedi.

„Copak to děláš, drahoušku?" zeptala se Bellatrix až přehnaně sladce.

„Plním rozkazy našeho pána."

„Zajímavé, že o tvých rozkazech nic nevím, zrádče," zasyčela divoženka.

„Myslím, že na mě můžeš být hrdý, otče," pronesl Draco bez sebemenšího záchvěvu emocí. „Zdá se, že můj herecký um dokázal oklamat i tetu Bellu."

Lucius Malfoy zesinal a horečnatě vymýšlel, co odpovědět. Nakonec toho byl ušetřen, jelikož znovu promluvila Bellatrix a změřila si svého synovce nedůvěřivým pohledem: „A jaké přesně měly být tvé rozkazy?"

„Předstírat že jsem zradil, samozřejmě," odpověděl Draco bez mrknutí oka.

„A dál?" protáhla Lestrangeová.

„Získat si Snapeovu důvěru, sbírat informace a při tomto útoku zajmout Pottera," trhnul zmijozelský prefekt hlavou směrem k Nebelvírovi. „Jsem si jist, že náš pán bude s mými výsledky více než spokojen."

„Ale i přes tvé rozkazy jsme tě měli zajmout... Proč?" nadhodila Bellatrix nebezpečně cukrkandlovým tónem.

„Přece nečekáš, že se Pán zla bude svěřovat tamté lůze," sjel Draco znechuceným pohledem ostatní, níže postavené smrtijedy.