V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 65 - Hlouposti

No, zdá se, že jsem neměla tak úplně pravdu, pomyslela si Minerva, když vstoupila do kuchyně na Grimmauldově náměstí. Přivítalo ji známé syčení, které tam ale rozhodně neměla slyšet. Severus měl být ve svém bytě v Bradavicích, a ne na jednání Řádu! Avšak, jak se zdálo, lektvaristu její příchod vůbec nezaujal, jelikož dál vytrvale syčel na jednoho z nových členů.

Minerva kývnutím pozdravila Siriuse, Tonksovou a Weasleyovic dvojčata a nepatrně nad nimi zavrtěla hlavou. Všichni čtyři zjevně zaujali pózu starých mazáků, jelikož seděli u stolu (Sirius se na židli dokonce houpal), hráli karty a tvářili se, že se nic zvláštního neděje. Profesor, který na první pohled neměl daleko k nějaké rituální vraždě, je na rozdíl od nováčků nechával naprosto chladnými.

Profesorka se usadila vedle Dory a pár vteřin smířeně sledovala Severusova záda, na paměti rozhovor, který vedla s Poppy předchozího večera. Upřímně doufala, že se její mladší kolega nikdy nedozví, že o něm prohlásila, že je kvůli Seleně měkký jako plyšák.

„Mohl by mě někdo uvést do situace?" ozvala se, jelikož z lektvaristova vrčení nebyla schopná vyvodit, o co se jedná, a měla pocit, že by nebohého muže měla z profesorových spárů zachránit.

Slova se chopil George Weasley: „Ten blbec navrhl..."

„...že když víme, že jde hadí ksicht po Seleně..."

„...mohli bychom ji použít jako návnadu..."

„...a díky tomu pochytat pár smrtijedů," dokončil Fred.

„A Snape se ho zjevně chystá naporcovat do lektvaru," prohlásil pán domu, který se utrpením nováčka velmi dobře bavil.

„Jaká to smůla," odtušila chladně Minerva, chuť pomoci nebohému kouzelníkovi zmizela v nenávratnu.

Přesto uvažovala nad tím, zda by se neměla pokusit přinutit lektvaristu, aby se vrátil do Bradavic. Přestože to bylo už víc než týden, co se z ničeho nic objevili ve Velké síni, spolu s Poppy zastávala názor, že by měl Severus stále ještě odpočívat. A navíc by byla raději, kdyby seděl v Bradavicích i z jiného důvodu. Ministerstvo nespustilo povyk poté, co Severus Albusovým prostřednictvím odřekl Seleninu účast na jakékoli další misi, což samo o sobě bylo podezřelé. A pokud by se nesprávní lidé doslechli o Krasnojarsku... Minerva byla přesvědčená, že v takovém případě by Selenu od Azkabanu, či rovnou mozkomorova polibku, nezachránil ani velký Merlin se čtyřmi zakladateli.

Proto Minervě tolik vadilo, že Severus byl striktně proti čemukoli, co řekla, a jakmile mu Poppy dovolila přestěhovat dráče z ošetřovny do sklepního bytu, veškeré jejich snahy donutit ho k odpočinku, nebo alespoň zůstat ve škole, vzaly za své. Ačkoliv stále ještě netrval na návratu na výuku a jeho hodiny dočasně suploval Remus, což je jistým způsobem děsilo, bylo nemožné udržet ho na místě. Dokonce ani háďata nebyla schopná určit, kde se v danou chvíli Severus nachází, přestože je v pravidelných intervalech kontroloval.

Minerva si při vzpomínce na Selenu nešťastně povzdechla. Jako kdyby nestačilo, co musela udělat, aby si zachránila život, a co Severus zjistil od Malfoye staršího, Zmijozelčina nevyzpytatelná magie jim připravila další nemilé překvapení. Přestože se tmavovláska vzbudila tak brzo, nebyla schopná kouzlit. Nesvedla ani nejjednodušší kouzlo, pouto mezi ní a bělovlasým prefektem bylo naprosto hluché, dokonce nemohla sama použít ani letaxovou síť. Trvalo jim dva dny plné hysterického pláče, než se jim Selenu podařilo alespoň trochu uklidnit. A když už si mysleli, že mají vyhráno, zažil Draco děsu plnou noc.

Seleně se tentokrát nezdála žádná noční můra, která by prefekta probudila. V průběhu noci však procitla skálopevně přesvědčená, že po tom, co udělala, nemá právo žít. Tichounce se vyhrabala z postele a zamířila ke dveřím. Jejím cílem byla lektvarista laboratoř, konkrétně některý z převelice ostrých nožů. Prefekta naštěstí probralo vrznutí dveří a katastrofě dokázal zabránit. Od té chvíle se Zmijozelka hroutila stejně snadno jako domeček z karet.