V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 77 - Obliviate, prosím! II.

Selena s Dracem se společně ponořili do myslánky a za chvilinku se objevili na oběma dobře známé tmavé bradavické chodbě vedoucí směrem k bytu majitele vzpomínky, do které se právě dostali.

„To jsem já!" vypískla Selena, jelikož před sebou uviděla Severuse a samu sebe, jak kolem něj poskakuje.

„A kam jdeš? A za kým jdeš?" bombardovala Selena z minulosti lektvaristu všetečnými dotazy. „A vážně jdeš jenom na setkání Řádu? A proč mi to nechceš povědět? Já to chci vědět, Severusi!"

Lektvarista něco neurčitého zabručel a pokusil se obejít své dráče, které kolem něj hopkalo s podezřelým množstvím energie. Obě poloprůhledná háďata ze současnosti je zaujatě následovala chodbou a současná Selena tiše zabrblala: „A pak že prý nemám velký zadek... A takhle opravdu vypadají moje vlasy zezadu?"

„Kuš, miláčku, jsi nádherná. A teď pojď, než se nám ztratíte!" popadl ji Draco za ruku a táhl chodbou dál.

„No tááák, Seve!" pokračovala mezitím Selena z minulosti s očima plnýma šibalských jiskřiček. „Proč mi to nechceš říct? Proč je to tak tajné? Ty za někým jdeš, že jo? Pověz mi to, já to nikomu neřeknu!"

„Já spěchám, Seleno," pronesl lektvarista, když mu dívka skočila pod nohy.

„Tak mi to pověz a já tě pustím!" nasadila štěněcí kukuč.

„Víš moc dobře, že jdu na zasedání Řádu."

„Ale profesorka McGonagallová se ze schůzí Řádu vrací vždycky dřív než ty," přimhouřila podezřívavě oči, „a to o hodně! A taky říkala, že se z jednání vytrácíš dřív!"

„Potřebuji si sehnat jisté vzácné přísady do lektvarů," pronesl obezřetně lektvarista.

Minulá Selena neúnavně pokračovala v křížovém výslechu: „A jaké?"

„Šalamounek, rohy rohatého hada, sušená křídla vosomůry a šupiny okamie."

Tmavovláska si ho změřila podezřívavým pohledem a nedůvěřivě protáhla: „No dobře."

„Ještě nějaký dotaz?" pozvedl Severus jedno obočí.

„Ne," zabručela Selena. Potom si však tiše povzdechla a omotala mu ruce kolem pasu, zvedla se na špičky a vtiskla mu letmou pusu na tvář: „Dej vědět, až se vrátíš. A snaž se neproklít Blacka."

„Už to bude," šeptla napjatě současná Selena.

„Pokud se ten čokl bude chovat slušně..." pokrčil Severus rameny.

Zmijozelka se pobaveně uculila: „Mně se povedlo mu nasadit náhubek..."

„Salazar ví, jak bych byl vděčný, kdyby zůstal v podobě psa a všechno by se tím dalo vyřešit," zabručel Severus. „A ty se vrať na kolej. A žádné hlouposti, dráče."

„Já jsem hodná," nasadila Selena nevinný kukuč.

„A já jsem britská královna," zamumlal polohlasně profesor.

Zmijozelka z minulosti se pobaveně zakřenila, potom však vyrazila směrem k prostorám Zmijozelu: „Zatím ahoj, tati!"

„Ahoj, dráčátko," hlesl Severus.

„Už je to tady!" zašeptal nedočkavě Draco.

Lektvarista před nimi drobně zavrtěl hlavou a rychle pokračoval ke svému bytu, háďata pelášila za ním. V obývacím pokoji se však Severus na moment zastavil a dlouze vydechl. Selena s Dracem vykulili oči, když se profesor drobně pousmál. Hned na to mu do nastavené dlaně z ložnice přiletěl růžový květ kamélie.