V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 62 - Krasnojarsk I.

„Myslíte, že to bude fungovat?" nadhodila Tonksová, zatímco nedůvěřivě pozorovala profesora, jak z lahvičky přelévá přesné množství Mnoholičného lektvaru do připravené sklenice.

„Upřímně – nemám tušení," odvětil zasmušile Severus, zatímco propaloval lahvičku upřeným pohledem. „Pokud je mi známo, nikdo nikdy na toto téma výzkum neprováděl. Přestože by se jednalo o výrazné zjednodušení naší situace, nemohu nic zaručit."

Dora nepatrně přikývla a sledovala, jak profesor přidává do sklenice její vlas. Ani ona tentokrát neměla náladu na vtípky, což vážnou atmosféru ještě podtrhovalo.

Už třetí den pobývali v Rusku nedaleko města Krasnojarsk. Hned první den svého pobytu narazili na stopy smrtijedů, kteří si vůbec nedávali práci s jejich zakrýváním, tudíž je nevědomky zavedli až ke svému táboru, či ležení, nebo jak by se dala nesourodá změť stovek stanů nazvat. Všichni čtyři byli upřímně zděšení jejich počtem a Severus, Dora a Alastor okamžitě začali pracovat na plánu, jak bez prozrazení získat co nejvíce informací. Selena se, k jejich nekonečnému překvapení, jen tiše vzdálila a s knížkou v ruce se usídlila v pokoji.

Od chvíle, kdy opustili Ukrajinu, byla Zmijozelka tak poslušná, až to Severuse děsilo. Nejen, že si odpustila veškeré poznámky a obličeje, ale také všechny své povinnosti plnila naprosto automaticky. Když zjistil, že se sama od sebe pustila do úkolů, málem na ni vytáhl hůlku. Na druhou stranu byl nekonečně rád, že si jeho slova vzala k srdci. V žádném případě nehodlal dovolit, aby se jí něco stalo, a bez jejích obvyklých nápadů a výlevů to mělo být podstatně jednodušší.

Celý druhý den strávili monitorováním pohybu a aktivit smrtijedů, přičemž jim ve vší vážnosti pomáhala i Selena. Moody k ní snad poprvé neměl žádné výhrady, jelikož jej bez otázek poslechla, když od ní chtěl, aby se pod maskovacím kouzlem proplížila až na kraj tábora a získala alespoň pár informací. Zmijozelka jen stěží přemohla úšklebek, když zjistila, proč s ní najednou chtěl jít Pošuk na průzkum, ale poté se jednoduše skryla a vydala se ke svému cíli. Severuse málem trefil šlak, když to večer zjistil, a jejich malá výprava měla málem o jednoho člena míň. Dál však už nebyl čas ani nálada něco takového řešit, jelikož na ně Selena vychrlila své poznatky – včetně toho, že pozítří večer má být nějaké významné shromáždění.

Třetí den tedy strávili opět sledováním tábora a přípravou na to, jak se dostanou dovnitř a co budou dělat poté. Největší starosti jim dělalo odhalení. I když plánovali jít ve smrtijedských kápích a maskách, mohlo se stát cokoliv. Selena tenhle problém záhy vyřešila, když ze své milované kabelky vytáhla Mnoholičný lektvar a navrhla, že by se Tonksová mohla proměnit v jejich krycí identity.

A právě se chystali vyzkoušet, zda je vlas metamorfomága promění v jeho skutečnou podobu nebo v podobu, kterou na sobě měl ve chvíli, kdy mu byl vytrhnut vlas.

„Kdo to vypije?" zeptal se vážně Severus a zatočil obsahem sklenice.

„Já," ozvala se okamžitě Selena. „Moody je na hlídce, trvalo by dlouho, než bychom ho našli. U Dory nepoznáme, jestli se proměnila díky lektvaru nebo protože je metamorfomág. A kdyby se náhodou něco zvrtlo, bude lepší, když budete při vědomí, pane profesore. Navíc mám zrychlený metabolismus, tím pádem by veškeré případné vedlejší účinky měly odeznít daleko rychleji."

„Je ti jasné, že se mi to nelíbí?" zamračil se profesor, když jí lahvičku nanejvýš neochotně podával.

„Je, ale Vám je zjevně jasné, že je to nejlogičtější varianta. A navíc – tohle by mělo být moje alterego," pronesla Zmijozelka. Poté se zadívala na značně nechutný obsah sklenice: „Tak, na zdraví."