V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 85 - Obluda a sázka

Severus vrazil do učebny Obrany proti černé magii s preventivně špatnou náladou. Ne, že by k tomu měl nějaký pořádný důvod, ale ten on nikdy nepotřeboval. V tomto případě se jednoduše nemohl smířit se změnou v chování studentů, kterou už nemohl popírat ani při vší své (ne zrovna malé) snaze. Ti spratci si s ním chtěli povídat!

Samozřejmě, že jakožto kolejní ředitel musel řešit i osobní záležitosti studentů. Ale rozhodně nečekal, že za ním někdo přijde, aby mu poradil, s kým by měl chodit! Sullivanovou by nejraději proklel do nejhlubšího pekla, ale musel se spokojit s tím, že ji vyrazil z kabinetu. I když sám musel přiznal, že tenhle případ by výjimečný extrém. Studenti se většinou chtěli přeptat na látku z hodin Obrany či Lektvarů. K jejich neskutečnému štěstí se vždy jednalo o podrobnější, hlubší vysvětlení, či dovysvětlení látky, kterou Křiklan zanedbal. Kdyby přišli s tím, že v hodině nedávali pozor, a ať jim látku zopakuje, bez milosti by je zaklel do nějakého ohavného zvířete. (Ptakopysk Perry slavil v Řádu úspěch a nebohý kouzelník už neměl sebemenší šanci se přezdívky zbavit.)

Lektvarista ignoroval pozdravy studentů, pouze Seleně s Dracem věnoval jeden významný pohled. Zmijozelové okamžitě vyskočili na nohy a začali vysbírávat eseje. Sám mezitím prošel až ke katedře, o kterou se opřel a propaloval pohledem ty zabedněnce, které měl v pátek poslední hodinu. U Merlina, nemohl se dočkat, až bude mít tuhle hrůzu za sebou. Šesťáci byli totiž ještě horší noční můrou než Sullivanová, a překvapivě ne kvůli háďatům. Přestože Selena i Draco mu před ostatními tykali, nevadilo mu to, jelikož se nechovali přehnaně familiárně. Ale zbytek šestého ročníku si z něho snad udělal modlu, jinak si to neuměl vysvětlit. Děsili ho málem k smrti.

„Severusi?" špitla obezřetně Selena, když od Draca převzala zbytek domácích úkolů a celou hromádku předala lektvaristovi.

„Ano?" pozvedl jedno obočí a v duchu už se děsil toho, co přijde tentokrát.

„Víš," ošila se Zmijozelka, „když jsme psali ten úkol o nepromíjených, hodně z nás tam zařadilo způsoby, jak se jim bránit, a tak nás napadlo... Samozřejmě, že ne u Avady a Cruciatu, ale... myslíš, že bys nás mohli naučit bránit se Imperiu?"

Severus upřeně pozoroval své dráče, které na něj upíralo prosebná kukadla, a v duchu procítěně vyl. Proč ho takové prosby vůbec ještě překvapovaly?

„Ne," odvětil prostě.

„Proč ne?" zeptala se opatrně Selena.

„Nesešlu Imperio na studenty," odtušil chladně profesor. „A běž se posadit."

„Ty víš, proč to chci umět," zakuňkala nejistě.

Severusův pohled (naprosto proti jeho vůli) nepatrně zjihl: „Nesešlu na nikoho Imperio, a už vůbec ne na tebe."

„Ale..."

„V žádném případě," dodal opět chladným tónem. „A běž se posadit."

Selena protáhla obličej, ale bez dalšího odmlouvání se odevzdaně vydala ke svému místu.

„Můžu tě to naučit," ozval se z ničeho nic Potter.

Severus ve vteřině zprůhledněl a vyštěkl: „Nepřichází v úvahu!"

„Proč ne, pane?" zamračil se Nebelvír. „Vím, jak Imperiu odolat. Seslal ho na nás Barty Skrk, když tu učil."

„Řekl jsem ne," zasyčel výhružně profesor.

„Válka je na spadnutí, Severusi," ozval se vážně Draco. „Musíme se umět bránit."