V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 57 - Vize

Rozzuřený zmijozelský princ vystřelil polonahý z krbu v učebně Obrany proti černé magii.

„Do hajzlu, Pottere!" zařval. „Doufám, že máš kurva dobrý důvod, jinak ti...! Co se tady ksakru stalo?" zarazil se, když uviděl scénu před sebou.

V jedné z lavic seděl rozklepaný, upocený Potter, nervózním pohledem těkal všude možně a rychle, přerývavě dýchal. Po jeho boku seděla Grangerová v nočním úboru a pravděpodobně do Pottera něco hustila, než se Draco objevil, avšak v té chvíli s pootevřenou pusou civěla na zmijozelského prefekta. A Weasley stojící za Potterovými zády příchozího Zmijozela propaloval nenávistným pohledem.

Najednou zahučel letax podruhé a z krbu vypadla Selena.

„Co se to tu děje?" zamračila se, jakmile se rozkoukala, a přitáhla si Dracovu košili těsněji k tělu.

„Měl jsem... Měl jsem další vizi," zachraptěl brýlatý Nebelvír.

„Další útok?" vydechla roztřeseně Selena a vnutila se do objetí svému prefektovi.

Harry zmoženě přikývl a upřel na ně významný a zároveň prosebný pohled: „Nechci... aby o tom věděl. Brumbál."

„Jistě," kývl odměřeně Draco. „Vzbudím Severuse."

Blonďák měl stále chuť Nebelvíra nakopat do rozkroku, tudíž se právě přítomnost temného Mistra lektvarů zdála jako adekvátní odplata.

„Zajdu pro McGonagallovou," přidala se Selena a neochotně se odtáhla od nahé hrudi svého princátka.

„Díky," vydechl úlevně černovlasý Nebelvír. Jeho dva přátelé na něj nechápavě zírali, v očích vepsané pochyby týkající se jeho duševního zdraví.

Zatímco Zmijozel zamířil ke krbu, jeho přítelkyně se s lupnutím přemístila.

„To nemyslíš vážně, Harry!" zašeptala Hermiona, jen co zmijozelský prefekt zmizel v plamenech.

„Neřeš to," hlesl znaveně a doufal, že se Malfoy se Snapem ukážou co nejdřív.

„Hele," ozval se najednou škodolibě Ron, „asi jsme jim něco překazili, co?"

„Ronalde!" zasyčela kudrnatá čarodějka.

Ve stejnou chvíli už rozespalá McGonagallová od Zmijozelky zjišťovala, co se děje. Severus mezitím rozdýchával infarkt, jež mu téměř způsobil jeho kmotřenec, kterého nenapadlo nic lepšího než mu s řevem vrazit do ložnice.

„No jo, pořád," zabručel zrzek. „Já stejně nevím, co tě to popadlo, Harry. Vážně Snape? Opravdu nemáme radši zajít pro Brumbála?"

„Ne," zavrtěl rázně hlavou vyvolený.

„Ale Harry...!" zkusila Nebelvírka protestovat.

„Ne, Miono," zopakoval pevně. „Nerozumíš tomu..."

„Tak mi to vysvětli!" vykřikla nasupeně zrovna, když z krbu vykročila McGonagallová se Selenou.

Profesorka v tartanovém županu se síťkou na hlavě okamžitě zamířila ke svému studentovi: „Pane Pottere? Co se děje?"

Harry se stihl sotva nadechnout k odpovědi, když z krbu vykročil Snape těsně následován svým kmotřencem. Profesor Nebelvírovi nevěnoval pozornost, místo toho se otočil přes rameno a zasyčel na blonďáka: „Řekl jsem ti, aby ses oblékl."

„No ale...!"

„Běž!" vyštěkl dopáleně kolejní ředitel Zmijozelu, který se zjevně odmítal ukázat v pyžamu, jelikož na sobě měl v půl jedné ráno svůj obvyklý hábit hraběte Drákuly. Nasupeného prefekta vyprovodil vražedným pohledem a konečně se otočil na ostatní, jen aby vztekle zasyčel: „Co to máš na sobě?"