V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 29 - Zařazení

„Já vůbec nechápu, který idiot tuhle pitomost vymyslel! Oni se snad museli zbláznit, všichni do jednoho! Tohle už není možné, sakra! Já to tam vypálím!"

Selena se choulila k Dracovi a tichounce popotahovala. Prefekt ji k sobě pevně tiskl a odmítal pustit, zatímco Severus rázoval kolem dokola svého bytu a nadával.

Před hodinou se vrátil z nějaké učebny, kterou rozmlátil, a od té doby nepřestal spílat celému ministerstvu do devátého kruhu pekla. Albus mu totiž oznámil, že Selenu stahují z bystrozorského výcviku kvůli poslední pokažené akci. Místo toho ji pod pohrůžkou soudního řízení posílají na kontinent na průzkumnou misi. Za dva dny.

Selena tichounce vzlykla a zabořila zoufalému Dracovi obličej do ramene.

...

Následující dva dny měl Blaise plné ruce práce. I když ho informace o novém zařazení jeho nejlepší kamarádky vzala, mít něco, na co se mohl soustředit, mu pomáhalo.

Takže se snažil zvednout náladu Seleně, která se tvářila jako hromádka neštěstí.

Pokoušel se žehlit všechno, co udělal Malfoy, který proklínal každého na potkání, některé členy profesorského sboru nevyjímaje.

S čím už však nic dělat nemohl, byla vražedná nálada jejich kolejního ředitele. Kdo se dostal Snapeovi do rány, byl navždy ztracen. Mozkomorův polibek by byl milosrdnější.

...

„Tak už mi konečně řekneš, které idioty s námi posílají?" zavrčel Severus a začal další kolečko kolem ředitelny.

Albus s šibalským mrknutím podstrčil nešťastné Zmijozelce další ovocný bonbon a klidně odvětil: „Už jsem ti říkal, že nevím, chlapče."

„Ale já to potřebuji vědět!" rozhodil lektvarista rukama. „Co když ji dostane na starost nějaký nekompetentní idiot? A je mi jedno, jaký nekompetentní idiot to bude, ale já jdu s ní a nikdo mi v tom nezabrání!"

„Samozřejmě, Severusi," přikývl klidně Brumbál. „Proto jsem se dohodl s Horaciem, že si Zmijozely vezme na starost. A předpokládám, že jsi studentům naložil tolik úkolů, že jim budeš i chybět."

Lektvarista něco nesrozumitelně zavrčel. Ředitel byl však skálopevně přesvědčen, že studenti se snad poprvé těší na jeho přítomnost, jelikož bude znamenat méně práce. Albus podstrčil zkroušené Seleně další bonbon, zázračný všelék, a stejně jako oba hadi se napjal, protože se rozhořel zelený plamen ohlašující aktivaci letaxové sítě.

Jakmile Albus uviděl, kdo z něj vystoupil, začal se opět usmívat.

„Čágo, lidi!" zazubila se Tonksová a vytřepala si z růžových vlasů zbytky letaxového prášku.

Ředitel s úlevou zaznamenal, že malá Zmijozelka se přestala krčit na židli a téměř nepatrně se pousmála. Zabloudil pohledem k černovlasému lektvaristovi: „No, Severusi... aspoň víš, že nebude žádný problém s tím, abys šel s nimi."

„To vůbec!" vyjekla nadšeně Tonksová a její vlasy změnily barvu na zmijozelsky zelenou. „My jste s tím stejně počítali. Bude to sranda, profesore!"

Severusovo zaúpění zaniklo v dalším zahučení letaxové sítě a Albusovi při pohledu na dalšího příchozího zacukaly koutky. Podvědomě čekal, že zařve to jeho slavné ‚Jsme v neustálém ohrožení!'

Alastor Moody přejel ředitelnu pohledem: „Na co se čeká? Jdeme! Máme jenom čtyři dny! Albusi, potřebujeme přenášedlo na kontinent."

„Tak počkat," rozdýchal konečně Severus šok z nesourodé dvojice, „nikdo další už nepřijde?"