V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 14 - Talent

„Do háje s váma dvěma!" rozhodil Blaise rukama, když konečně dokončil svůj patnáctiminutový monolog. „Já si myslel, jaký mám problém, když jsem vlkodlak, a vy na mě vybalíte tohle?!"

Zatímco Selena nevinně pokrčila rameny, Draco přezíravě prohlásil: „Tys to chtěl vědět."

„No jasné, do hajzlu, ale to jsem netušil, že z vás vyleze něco takového!" zpražil čokoládový Zmijozel svého prefekta pohledem.

„Teď už nic horšího nepřijde," zakuňkala Selena. „Teď víš všechno."

„Taky by mě odvezli ke Svatému Mungovi, kdyby toho mělo být víc," zabručel vlkodlak a poposedl si v křesle. „Snapeova rodina, tvoje náhradní rodina, Griffith, Princezna dvojí krve a to všechno kolem mi bohatě stačí!"

„Nám taky, představ si to," zahuhlala Zmijozelka.

„Kruci, Maddie, víš, že takhle jsem to nemyslel," zamračil se Blaise.

„Ale vždyť jo, pořád..."

„Ach Merline, mě z vás dvou prostě jebne," praštil Zabini hlavou o opěradlo křesla a rozhlédl se po Komnatě nejvyšší potřeby, ve které už hodnou dobu seděli. Ta se ten večer proměnila v tréninkovou místnost. „Takže co teď?"

„Teď bychom měli konečně přijít na tu pitomou formuli," ozval se Draco. „Už nad tím sedíme jakou dobu..."

„Víš, že vytvořit vlastní kouzlo není tak lehké jako se ho naučit, že?" povytáhl Blaise jedno obočí.

„Mlč, Zabini," propálil ho prefekt pohledem. „Já ho vytvořit chci, a taky ho vytvořím. A navíc to není nové kouzlo, je to jen způsob, jak má ten oheň ovládnout! Třeba vůbec nepotřebuje inkantaci a stačí, když se Selena bude víc soustředit!"

„Chceš tím říct, že na to kašlu?!" vyjela popuzeně Zmijozelka.

„Ne, ale...!"

„Hej, vy dva! Dost!" zakročil rychle Blaise. „Přestaňte se hádat, jeden bazilišek ve škole stačí. A radši s tím pojďte něco dělat, ať se stihnem vrátit před večerkou. Netuším, co by udělal Snape, kdyby nás chytil na chodbě. A nechci to zjišťovat."

„Spíš nechci zjišťovat, co by McGonagallová řekla na to, že porušujem večerku," prohlásila Selena a přivolala kabelku, ze které začala vytahovat knihy a hromadu popsaných pergamenů.

„Nápodobně," odtušil Draco. „Tak pojďme znovu projít ty poznámky. Třeba na něco přijde Zabini, když je tak chytrý..."

...

„Sel, miláčku, takhle to dál nejde," zadíval se nešťastný Draco na svou přítelkyni, která už potřetí vzdala snahu vstát z postele a svalila se zpátky. Zmohla se jen na neurčité zahuhlání, takže k ní prefekt s frustrovaným povzdechem zamířil. „Tohle nejde, Seleno," zopakoval a vytáhl ji na nohy. „Buď mu to řekni sama, nebo za ním dneska zajdu já."

„To bude dobrý," zamumlala, nazula si boty a mátožně vykročila ke dveřím.

„Nebude! Vždyť vypadáš hrozně!"

„Fakt dík, zlato. Taky tě miluju," zabručela a popadla svou tašku.

„Sel, prosím," chytil ji za ruku. „Tohle tě za chvilku úplně zničí, vždyť skoro nespíš!"

„Spánek je pro sraby. A navíc, spala jsem někdy minulý týden."

„Tohle není vtipné!"

„Já si taky nedělám srandu."