V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 86 - Podoby nočních můr

Draco seděl pohodlně rozvalený na kostkované dece, kterou spolu s ostatními prefekty roztáhli ve stínu velkého dubu nedaleko Černého jezera, a pozoroval svou drahou polovičku. Ta se o hodný kus dál spolu s Hagridem, Láskorádovou a Weasleyovou pokoušela přesvědčit bělostného jednorožce, aby přestal loudit pamlsky a nechal je prohlédnout mu zraněnou nohu. Zmijozelský princ sice musel uznat, že zvíře je to opravdu nádherné a majestátní, ale tím celá jeho náklonnost k jednorožci končila. Koně sami o sobě byli dle jeho názoru nevypočitatelní až příliš, a tenhle měl ještě navíc velice špičatý roh. Prozatím ho zachraňovalo, že jednorožci špatně snáší přítomnost mužů, ale, jak se zdálo, tahle výmluva, proč se ke koni nechtěl přiblížit, mu už dlouho nevydrží.

Hope, jak ji pojmenovala Láskorádová, totiž byla nějakou výjimkou z pravidla a místo obvyklé bázlivé povahy byla velice zvědavá. Netrvalo dlouho, než k sobě pustila Hagrida, a před chvílí byl Draco svědkem toho, jak zaujatě očichávala Zabiniho. Navíc k Seleně až podezřele přilnula, takže ji museli držet zavřenou v ohradě, aby za ní po pozemcích školy nechodila jako ocásek. Pro její hojící se nohu by to totiž nebylo dobře ani zdaleka. Což ovšem vedlo k tomu, že ohrádka byla neustále v obležení studentů, i když se, Merlinovi dík, drželi v uctivé vzdálenosti.

Zmijozelský prefekt jednoduše nechápal, co Selenu na magických tvorech tak fascinuje. Hope totiž skučící Zmijozelce zrovna přistoupla nohu. Draco nad tím zavrtěl hlavou – proč by měl někdo potřebu nechat se zmrzačit od nějakého zvířete? Selena musela počkat, než se Weasleyové s Láskorádovou podaří Hope přesvědčit, aby ustoupila, což v praxi vypadalo tak, že se vší silou zapřely do koňského zadku a snažily se půltunové zvíře odtlačit. A Zmijozelka místo toho, aby prchla do bezpečí, jakmile byla volná, se jednorožci pověsila na krk a odměnila ho cukříkem, který spolu s Nebelvírkou a Havraspárkou ukořistila v kuchyni.

K Dracovu nekonečnému štěstí poté Selena s Láskorádovou a Weasleyovou konečně opustily ohradu, i když kvůli Hopeinu ržání se ještě dvakrát vrátily se s ní rozloučit. Teprve po dalších cukřících se klisna uklidnila a nechala tři studentky odejít.

Všechny tři mířily stejným směrem, jelikož zmijozelští prefekti nebyli ani zdaleka jediní, kteří se rozhodli letní odpoledne strávit venku. Všude kolem lenošily všemožně namíchané skupinky studentů užívající si sluníčka a spřádající plány na prázdniny. Nejlepším důkazem toho, že kolejní nevraživost byla pomalu, ale jistě zapomínána, byl fakt, že pod stejným dubem, hned vedle Zmijozelů, byli roztažení Potter a další Nebelvíři. (A skvělým důkazem byla také Rosie Sullivanová, která na břehu Černého jezera spolu s houfem mladších studentů rozložila tábor.)

Zatímco Lenka začala otrhávat nějaké kytičky, Ginny sebou praštila vedle Harryho a Selena se usadila ke svému princátku.

„Hotovo?" zeptal se Draco poté, co jí věnoval polibek na přivítanou. Koho zajímalo, že od sebe byli sotva hodinu, a to jenom pár desítek metrů?

„Pro dnešek ano," usmála se Zmijiozelka a natáhla se k Nebelvírům, aby jim mohla ukrást jahodu. „Ale ještě bude nějakou chvilku trvat, než to bude mít úplně v pořádku. Hagrid slíbil, že se o ni v létě postará, ale třeba by se mi povedlo umluvit Severuse, abych za ní mohla zaskočit."

„Třeba ano," přitakal Draco a v duchu se modlil, aby ho nikdy nenutila se k jednorožci přiblížit.

„Budeš ještě hrát?" loupla po něm Selena pohledem, jelikož Draco s sebou vzal i svou kytaru. Což byl jeden z hlavních důvodů, proč ostatní skupinky polehávaly tak blízko – všichni byli upřímně překvapeni, že na ni mladý aristokrat umí hrát.