V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 72 - Dvanáct z deseti

Velkou síní se rozléhal šum mnoha hlasů. Ostatně jako každé ráno při snídani, ale za poslední týden byl hlasitější a veselejší než kdy před tím.

Minerva sedící na svém obvyklém místě vedle sebe strážila volnou židli a s úsměvem, pro pondělní rána tak netypickým, přejížděla pohledem Velkou síň. Čtyři kolejní stoly sice zůstaly na svých místech, ale studenti ne. V tu chvíli už vůbec nešlo poznat, který stůl dříve patřil jaké koleji, dokonce i hadi se usadili porůznu u všech čtyř. Snad jediné, co zůstalo beze změny, byli zmijozelští prefekti sedící na svých výsostných místech.

Šum stovek hlasů najednou utichl, všichni se jako jeden otočili k bočnímu vchodu do Velké síně. Minerva jejich pohledy následovala a neubránila se širokému úsměvu. Selena se Severusem se tvářili úplně stejně vyděšeně, když studenti spustili potlesk, zatímco samolibě se křenící Draco vtiskl dívce pusu na tvář. A Zabini, ke kterému se záhy přidal i Cooper, kolem nich poskakovali a zuřivě imitovali královské trubače.

Profesorka Přeměňování si vyměnila úsměv s lékouzelnicí po své levici. Konečně se na snídani ukázala i jejich malá Zmijozelka. Přestože si Selena vynutila neomezený přístup k letaxové síti, jelikož, z pochopitelných důvodů, odmítala vkročit na Hlavní schodiště, obě ženy věřily, že od teď už bude jenom lépe. A obě byly odhodlané zajistit, aby se tomu háděti už nic nestalo.

Draco se rozhodl zachránit zděšenou Selenu, takže ji majetnicky objal kolem ramen a společně se vydali ke svému oblíbenému kraji původně zmijozelského stolu, zatímco lektvarista zvolil strategický ústup a prchnul mezi profesory.

„Ráda vás tu vidím konečně všechny," prohodila Minerva směrem ke svému mladšímu kolegovi, když se usadil na vedlejší židli.

„Kdybych věděl, že se stane něco takového, vůbec bych ji sem nevodil. A já bych se také nasnídal raději bez potlesku," zabrblal černovlasý profesor na účet přílišné pozornosti.

Poppy s Minervou se pobaveně uculily: „Ale no tak, za pár dní je to přejde."

„Upřímně v to doufám," odtušil lektvarista.

Potom však povolil svůj odměřený výraz, jelikož se na něj od stolu spokojeně zazubilo dráčátko. Hned na to se zaškaredila na Zabiniho, který jí na talíř naložil ohromnou porci zeleniny. Severus nad tím nepatrně zakroutil hlavou a s podstatně lepší náladou zamíchal svou černou kávu. Poté vyslal tiché díky k Merlinovi, že nikoho nenapadlo komentovat černý pletený rolák, ve kterém se k údivu háďat rozhodl jít. Protože byl jednoduše pohodlný, krucinál. Ale sám před sebou to omlouval tím, že ho přiměly štěněcí oči jeho dcery, když mu jej ráno nutila.

Okrajově poslouchal, o čem se baví Minerva s Poppy, a pustil se do své snídaně. Tu stihl sníst těsně před náletem poštovních sov, takže s nezměrnou úlevou kryl pouze svou kávu. Přebral od poštovní sovy své noviny, zaplatil a poté, co se sova uráčila odletět, smířen s osudem a obsahem otevřel Denního věštce.

Vzápětí jej upoutal nějaký ruch u jeho Zmijozelů – Selena se nadšeně usmívala na malinkého výrečka, který jí přistál na rameni. Severus nad neodbytnou Queenie jenom zavrtěl hlavou a dal se do čtení.

Zběžně proletěl většinu Denního věštce, aby zjistil, kolik místa zabírají články o nich tentokrát. Zrovna se dostával ke konci, když mu doprostřed rozložených novin nějaká sova upustila dopis. Chvíli se na něj zaraženě díval a rychle uvažoval, od koho by mohl být. Nic však nenaznačovalo, kdo je jeho odesilatelem, pečeť nenesla žádný znak. Nedůvěřivě obálku prozkoumal, zda neobsahuje stopy černé magie, a teprve poté ji vzal do ruky. Obezřetně pečeť rozlomil a vytáhl složený dopis psaný drobným, úhledným písmem.