V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 8 - Zab ho!

Selena procházela tichým sklepením a vřele doufala, že se tentokrát neztratí. Ano, touhle cestou chodila k bytu bradavického lektvaristy už dva měsíce... Ale do háje zapovězeného, ty chodby se snad mění! Pokaždé, když zkoušela do sklepního bytu trefit sama, skončila někde v háji. Štvalo ji to až k neuvěření, vždycky měla za to, že její orientační smysl je nadprůměrný. Na druhou stranu, díky těmhle neplánovaným zacházkám objevila zapadlé místnosti, ve kterých škola skladovala snad veškerý nepoužívaný nábytek od dob svého založení. Bude se skvěle ničit, až ji zase popadne amok. Pokud tedy najde cestu.

S pevně zavřenýma očima a překříženými prsty vykročila zpoza rohu, tady by to mělo být. Snad. Ještě vteřinu zůstala stát, potom otevřela oči – a úlevou hluboce vydechla, ve tváři široký úsměv. O pár metrů dál byly nenápadné, ale bytelné dubové dveře, které hledala.

Rychle překonala těch pár zbývajících metrů a vzala za kliku. Vteřinku počkala, tichounké cvaknutí značilo, že kouzlo zdárně odemklo zámek. Paranoia Mistra lektvarů byla nekonečná, ale léta mu zachraňovala život, takže to bylo pochopitelné. Otevřela dveře a okamžitě ji uvítala známá, nenápadná vůně heřmánku a lékořice. Nepatrně se profesorově tajné zálibě v téhle ‚pochutině' uculila, představa temného a zlého smrtijeda ožužlávajícího lékořici byla jednoduše dokonalá. I když, kdyby nevěděla, že by tyhle dvě nevýrazné vůně měla hledat, vůbec bych si jich v mnohem silnější vůni všemožných lektvarů a bylinek nevšimla.

„Severusi?" houkla neurčitě do bytu, přesto s jistotou pomalu zamířila k laboratoři.

„V laboratoři," ozvalo se vzápětí. Selena sama pro sebe rozhodila rukama a uznale protáhla obličej. Kde jinde než v laboratoři by mohla lektvaristu najít? Dobře, ještě v pracovně opravovat testy a eseje, ale ta byla naproti vstupním dveří a prázdná.

„Co děláš?" nakoukla dovnitř. „Ano, já vím, že lektvar, ale jaký?"

„Vážně tě to zajímá?" odvětil černě oděný muž sehnutý nad kotlíkem.

„Samozřejmě! Jinak bych se neptala," zabrblala Selena a sedla si na vysokou stoličku po lektvaristově pravici.

„No dobře... Vařím pro Poppy Peprnou vzpruhu. Obává se, že po famfrpálových zápasech skončí polovina školy s chřipkou, takže chce mít zásoby. Jak se vůbec před prvním zápasem cítíš?" zeptal se, aniž by zvedl hlavu.

„Já nevím," hlesla. „Jsem nervní víc z Draca než ze zápasu..."

„Proč?"

„Protože to Draco strašně prožívá!" zavyla zoufale. „Já se tady schovávám, kdybys to nepochopil..."

„Ano...?"

„Než jsem sem šla, měl Draco skoro půlhodinový proslov k celému týmu o rivalitě. Ne proti ostatním, ale mezi náma... Ono je to celé nějaké divné," povzdechla si.

„Povídej," pokynul jí, aby pokračovala, a přivolal si další lahvičku, z níž pečlivě odměřil sedm kapek.

„U Merlina... Asi takhle: Russelovi se nelíbí, že Draco místo něho vybral Notta a ještě k tomu to Vaisey dal na střelce, takže Vaiseyho se snaží poštvat proti nám. Notta se proti nám pro změnu snaží poštvat Parkinsonová. Bulstrodeová vypadá, že skočí po krku Vaiseymu, protože má vůči ní nějaké poznámky, Blaise zase vypadá, že sejme Notta. Snad jenom Millerovi jde jenom o famfrpál a jakékoliv osobní problémy jsou mu ukradené... Navíc si Draco není jistý, jestli s náma nechat hrát Vaiseyho nebo Dunnovou. Dunnová nám nestíhá, protože je opatrná, ale nedělá problémy a maká. Vaisey hraje líp, ale domluva s ním je... Není. Domluva prostě není. Popravdě, většina lidí, která si stěžovala, že já a Blaise jsme protekční nakonec uznali, že si to zasloužíme... a že nám to kazí ten třetí. Takže jsme v takové divné fázi, kdy sice sehraní jsme, ale vlastně nevíme, jak to dopadne..." složila si hlavu do dlaní.