V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 33 - Docenit šílenosti

Severus neslyšně kráčel prázdnými chodbami bradavického hradu. Provázen tichounkým ťapkáním se zachmuřeným výrazem mířil k ředitelně, ve které čekal Albus, tři kolejní ředitelé, lékouzelnice a rada školy. Ač se Minerva s ostatními snažili jak chtěli, tomuhle slyšení jednoduše nedokázali zabránit. Na to byla Selena příliš lákavým cílem.

Zabloudil pohledem ke Zmijozelce odevzdaně ťapkající po jeho boku a zachmuřil se ještě o něco víc. Byla nervózní a vykolejená ze všeho, co se dělo. Obával se, že pokud na ni bude školní rada víc dorážet, mohla by začít panikařit. Nejraději by ji z celé téhle šaškárny vynechal, ale rada školy trvala na její přítomnosti.

Na ošetřovně nakonec nezůstala ani čtyři dny. V první řadě kvůli zástupu studentů, který se do nemocničního křídla hrnul a který Poppy jednoduše nemohla odrážet věčně. O jejím přesunu začali vážně uvažovat, když se objevili lidé z ministerstva, aby ji vyslechli. Díky Merlinovi je Albus ze školy vyhodil, jakmile se o tom dozvěděl, ale poslední kapkou byla Rita Holoubková. I když jim Draco rozpačitě vybreptal, jakým způsobem se dostává na pozemky školy, nebyli jejím opakovaným pokusům dostat se až k Seleně schopni zabránit. A to i přes fakt, že lektvarista byl odhodlán vyvraždit veškerý hmyz v Británii. Málem ho trefil šlak, když jej uprostřed jedné hodiny začalo pálit tetování nad pravým zápěstím. Před studenty se téměř přerazil, jak se hnal do krbu, a když vypadl v nemocničním křídle, pokoušela se o něj další srdeční příhoda. Ta pitomá ženská seděla na Selenině posteli! V přívalu otázek dokonce úplně přehlédla jeho příchod. Dráčátko naštěstí zarytě mlčelo a on Holoubkovou doprovodil do ředitelny. Než odtamtud odešel, aby se mohl vrátit na hodinu, škodolibě si užil všechny blesky, které šlehaly z pomněnkově modrých očí bradavického ředitele.

Ve finále byl lektvarista rád, že byla dívka většinu času zavřená u něj v bytě. V první řadě jí mohli předkládat všechny noviny postupně, jelikož se přes noc oba stali senzací. Dívka měnící se v draka, jejímž poručníkem není nikdo jiný než Severus Snape, zběh temné strany – to si nemohl nechat ujít žádný plátek.

Druhá věc, kvůli které ji chtěl udržet ve sklepním bytě co nejdéle, byly pomluvy šířící se školou. Ačkoliv se proti tomu snažili kolejní ředitelé bojovat všemi dostupnými prostředky, bylo jasné, že šíření všemožných teorií nezabrání úplně. Zejména, když se v celé věci angažoval velmi nespokojený Griffith. (Ten, aniž by o tom měl sebemenší tušení, měl několikrát velmi blízko k přechodu na onen svět, a to nejen lektvaristovou rukou.) Jediní, kteří měli kromě Severuse, Draca, Poppy a Minervy do lektvaristova bytu přístup, byli Blaise Zabini a dva starší prefekti, jelikož přepadlé Seleně vytrvale zlepšovali náladu.

Profesor se zastavil před chrličem ukrývajícím točité schodiště a chystal se vyslovit další z těch připitomělých nedůstojných hesel, když se vedle něj nejistě ozvalo: „Severusi?"

„Ano?" otočil se na Selenu, která se krčila a vypadala, že by nejraději utekla.

„Já se bojím," špitla a začala potahovat za jeden z pásků Poppyina prapodivného popruhu, který jí držel zraněnou ruku ve správné poloze.

„Nechej to," odtáhl jí jemně ruku od pásku, aby s ním, nedej bože, něco neprovedla. „Nemáš se čeho bát. Dopadne to dobře. Ten tvůj šílený nápad se nám skvěle hodí."

„No jo... Asi to přece jenom k něčemu bylo," vykouzlila drobný, nervózní úsměv. Lucius Malfoy pod neporušitelným slibem byl jejich největším esem. Jakožto předseda školní rady měl největší slovo a Seleně se zavázal, že neudělá nic, co by mělo jakkoliv poškodit jeho syna.