V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 68 - Ukrást Smrti kosu I.

Školou čar a kouzel se těsně před šestou hodinou ranní začal ozývat hlasitý, naléhavý zvuk sirény. Zatímco ve zmijozelském sklepení panoval horečnatý shon, jak studenti rychle opouštěli své postele a hnali se do společenské místnosti, žáci ostatních tří kolejí se probírali jen velmi pomalu. Mnozí zkoušeli schovat hlavu pod polštář, reptali na příliš brzký budíček a proklínali toho vola, který sirénu spustil. Což Severus sice vytušil, ale bylo mu to lhostejné.

Stejně jako ostatní kolejní ředitelé totiž spěchal do společenské místnosti. Jakmile vrazil dovnitř a uviděl před sebou nastoupené zmije, perfektně seřazené podle ročníků, snad poprvé si uvědomil, jak by měl být vděčný, že jsou hadi takhle vycvičení. Nedokázal si představit, jak dlouho bude Filiusovi, Pomoně a Minervě trvat, než studenty opravdu donutí vylézt z postelí.

V tu chvíli se tím však nehodlal zabývat. Sjel své hady unaveným pohledem, okrajově zaznamenal, že některé z menších dětí k sobě tisknou plyšová zvířátka nebo polštářky.

„Mám pro vás velmi... nepříjemné sdělení," začal rozvážně. Ač by na hady běžně vybalil cokoli bez okolků, tohle se prostě neříkalo snadno, nenalézal vhodná slova. „Jistě jste všichni slyšeli o incidentu, který se stal včera v průběhu hodiny Obrany proti černé magii šestého ročníku."

„Je Maddie v pořádku?" ozval se rozespalý hlas Chrise Coopera, který se povážlivě kymácel v čele sedmáků.

Severus na okamžik zničeně zavřel oči, než tiše vydechl: „Ne."

„Co se stalo?!" vyletěl Zabini, který nahradil zmijozelské aristokraty v čele šestého ročníku.

„Proto jsem zde," odvětil mdle Severus. „Jistě si vzpomenete na bílý kouř, který učebnu na pár minut naplnil."

„Ano...?" protáhl obezřetně vlkodlak.

Lektvarista si dopřál hluboký nádech, než se konečně dostal k tomu, proč zburcoval celou školu: „Jednalo se o zatím nespecifikovaný jed v plynném skupenství. Na Selenu už začal působit, jelikož má zrychlený metabolismus. Díky tomu se ho madam Pomfreyové podařilo odhalit."

Severus se na okamžik odmlčel a dovolil si zabloudit pohledem k Nottovi, jelikož právě kvůli němu vymyslel tuhle drobnou lež.

„Podle všeho působí na orgány, které postupně rozkládá," přinutil se znovu promluvit. „Nejpozději zítra odpoledne, dle našich propočtů, začne působit na všechny, kteří se ho nadechli."

Zmijozelové civěli na svého kolejního ředitele naprosto neschopní zpracovat, co jim právě sdělil.

„Všichni, kteří byli přítomni na včerejší hodině Obrany proti černé magii, se neprodleně přesunou do nemocničního křídla," pokračoval bezbarvě Severus. „Máte to na starost, Zabini."

Snědý vlkodlak se zmohl sotva na drobné přikývnutí. Severus, který už neměl co dalšího svým hadům říct, se otočil na patě a zamířil pryč z prostor své koleje. Těsně před tím, než se za ním dovřely tajné dveře, uslyšel první vzlyk.

...

Madam Pomfreyová s nesouhlasným výrazem pozorovala, co na jejím svrchovaném území provádí profesor Obrany proti černé magii. Přesto jej nechala, ať dělá, co uzná za vhodné. Závisely na tom životy desítek lidí.

Na ošetřovně už se několik hodin tísnila většina studentů šestého ročníku, všichni nezvykle tišší a vážní. Nikdo jim to však nemohl vyčítat, vždyť měli pramalé vyhlídky, že se dožijí zítřejšího večera. Spolu s Minervou, která na dění starostlivě dohlížela, seděla u stolu také přepadlá Tonksová, pobledlý Lupin a zamlklý Moody. Draco, který až nebezpečně připomínal nemrtvého, seděl na lůžku vedle své spící přítelkyně, držel ji za ruku a nepřítomně civěl někam do dáli. Netrvalo dlouho, než si někdo ze Zmijozelů uvědomil, že Malfoy se jedu nadýchat nemohl, což prefekt nesl velmi těžce, jelikož Selena se Severusem, na rozdíl od něho, umírali.