V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 84 - Salazare, ty to vidíš

Selena upřeně civěla na svou sovičku, která jí před chvilinkou přistála v talířku s jídlem. Queenie na ni poulila žluté oči a čekala na pamlsek, Zmijozelka se však k ničemu neměla. Zběsile uvažovala, jak je možné, že sovička přinesla dopis.

Nakonec to byl Draco, kdo s povzdechem zalovil v Selenině kabelce a vytáhl soví pamlsek. Queenie ho zhltla, spokojeně zahoukala a vzlétla, aby se o vteřinku později mohla prefektovi usadit na rameni. Draco se nad tím jenom ušklíbl, malý výreček měl zjevně pocit, že si ze svých ochočených dvojnožců může po libosti dělat bidýlka. Ale stěžovat si nehodlal, jelikož si toho opeřence oblíbil, a navíc se tentokrát nesnažil udělat si hnízdo z jeho vlasů. Takže spokojenou sovičku pohladil po peří a nahnul se ke své přítelkyni: „Je všechno v pořádku?"

Zmijozelka téměř nepostřehnutelně zavrtěla hlavou na znamení nesouhlasu a roztřeseně ukázala na dopis se svým jménem, který před ní ležel. Tvářila se, jako kdyby byl dopis napuštěný nějakým jedem, takže po ní Joannie, Chris a Blaise nejistě pokukovali a čekali, co bude. Draco však vytušil, o co se jedná, a natáhl se pro dopis. Jeho domněnka byla okamžitě potvrzena – bezpečně poznal rukopis Selenina dědečka.

Zmijozelský prefekt si povzdechl a tiše se zeptal: „Chceš si ho přečíst?"

Přestože dívka znovu nesouhlasně zavrtěla hlavou, díky Eviteře vycítil zvědavost, se kterou bojovala. Samozřejmě, že chtěla vědět, co jí dědeček píše, a zejména jak je možné, že dopis přinesla Queenie, kterou mu neposlala. Ale zároveň ji pořád bolelo, co se stalo při její poslední návštěvě, a nechtěla na to myslet. A také se omluvami nechtěla nechat zlákat k další návštěvě, která by mohla dopadnout ještě hůř.

Draco v koutku duše sobecky doufal, že se Selena se svou rodinou už nikdy neuvidí. Co kdyby mu chtěli jeho princeznu vzít... a ona by nakonec podlehla?

„Nechceš si ho přečíst ty?" zakuňkala Zmijozelka, zatímco pohledem hypnotizovala inkriminovanou obálku.

„Pokud si to budeš přát..."

„Mm-hmm," přikývla nejistě.

„Dobře. Přečtu si ho po vyučování, ano?" nadhodil mírně Draco a svou princeznu objal kolem ramen.

„Tak jo," špitla Selena. „Ale neříkej mi, co v něm je!"

Tmavovláska, spokojená, že dopis je prozatím vyřešen, se napila své ranní kávy a odsunula talířek se snídaní, po které se prošla Queenie, do bezpečné vzdálenosti a začala shánět další porci. Mezitím odmávla Severuse, který ji podezřívavě pozoroval, a naznačila mu, že mu to vysvětlí později.

Což lektvaristu samozřejmě neuklidnilo, ale v tu chvíli se s tím spokojil, jelikož do Velké síně vlétlo hejno sov. Musel se zašklebit na miniaturní sovičku na Dracově rameni, jelikož Queenie přilétala zásadně sama, buď dříve nebo později než většina poštovních sov. Severus i háďata měli podezření, že si sova možná až příliš užívá pozornosti.

V tu chvíli však byla Queenie odsunuta stranou. Lektvarista převzal svůj výtisk Denního věštce, ale naprosto nezvykle ho odložil stranou. Týdeník lektvarů si většinou nechával až na večer, kdy měl na čtení klid, ale zrovna tohle číslo ho zajímalo příliš na to, aby čekal do večera. Dle posledního Kurpakovova dopisu měl právě v něm vyjít ten slavný rozhovor, do kterého ho háďata namočila.

Od velkého kalouse tedy převzal svůj výtisk a s dokonale zahranou nezaujatostí se na něj zadíval. První, čeho si všiml, bylo, že redakce vyhověla jeho podmínce, a tím pádem místo jeho obrovské fotky umístili na obálku fotografii Bradavic. Musel se však ušklíbnout – titulek, který čtenáře upozorňoval na rozhovor s ‚geniálním Mistrem lektvarů, samotným Severusem Snapem' zabíral celou půlstranu.