V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 13 - Nejhorší tajemství

Selena se nepozorovaně dostala až k vrbě mlátičce, Pobertům dík za jejich plánek. Filche, který se s nabručeným mumláním ploužil poblíž Velké síně, minula bez problémů. Do plánku však koukala celou cestu, neškodilo se ujišťovat. Ten pitomý netopýr měl ve zvyku vynořit se odnikud. Zamračila se na tečku Severus Snape, která přecházela po kabinetu Obrany, uprostřed něhož stála tečka se jménem Colin Creevey. Tuhle noc měl hrabě Drákula zjevně jinou oběť.

Selena ještě jednou proletěla celou mapku, jestli se Draco s Blaisem někudy nevrátili. Ani jednoho však nenašla, takže zamířila k mlátivé vrbě a ke svému úžasu zjistila, že strom je naprosto strnulý. Opatrně strom obešla kolem dokola a soustředěně se mračila, až našla vchod do tajné chodby, o které kdysi mluvili Fred a George. S pochybami, jestli by byl Draco opravdu ochotný vlézt zrovna sem do té špíny, zamířila dovnitř.

„Lumos," zašeptala. V chodbě byla tak sviňská tma, že i se zostřeným zrakem viděla bez světla tak hrubé kulové. Obezřetně postupovala vpřed a naslouchala.

Po nepříjemně dlouhé době se přece jen vynořila v Chroptící chýši. Zhnuseně nakrčila nos – zevnitř byla ještě zanedbanější než z venku. V nánosu prachu však byly jasně zřetelné dvoje čerstvé stopy, které následovala do schodů a do poměrně velké místnosti.

„UTEČ!"

Stihla sebou sotva trhnout, než se jí něco vrhlo na záda a srazilo ji k zemi. Zapištěla leknutím a nečekanou bolestí, při pádu se praštila do lokte. Chtěla se rychle vyškrábat na nohy a zjistit, co se to ksakru děje, to jí však nebylo dovoleno. Opět ji něco srazilo k zemi a přišpendlilo ji tam, přesto se jí povedlo podívat se, co to je. Teprve teď strnula hrůzou – z dvaceti centimetrů na ni vrčel vlkodlak.

Hrůzou zaječela, zároveň se ozvalo vyděšené: „STUPEFY!"

S vlkodlakem to smýklo, překvapením zavyl. Vzápětí však umlkl, jelikož prudce narazil do klavíru zůstal ležet v jeho troskách.

„Proboha Sel, jsi v pohodě? Co tu vůbec děláš?" klesl k šokované Zmijozelce vyděšený, sinalý Draco s hůlkou v ruce.

„Co tu do háje... Proboha pojď, musíme pryč!" vyletěla Selena na nohy, popadla prefekta za ruku a táhla ho ke dveřím. „Musíme pryč, sakra, nezdržuj! Než se probudí...!"

„Sel, stůj..."

„Přestaň dělat hovadiny!"

„Miláčku, prosím, nech mě..."

„Potom, Merline, kde je sakra Blaise?! Musíme...!"

„Sel," zabral trochu víc a konečně napůl hysterickou dívku přitáhl k sobě. S provinilým výrazem pokynul k troskám klavíru: „To je Blaise."

S otevřenou pusou zůstala civět na Draca a snažila se zpracovat, co to právě řekl.

„Zlato," vydechl světlovlasý prefekt, „nech mě to, prosím, vysvětlit."

„Počkej... Blaise je vlkodlak?"

„Vysvětlím ti to..."

„Co ty s tím máš společného?!" vyjekla.

„Víc, než se mi líbí," povzdechl si Draco a odlevitoval bezvládné vlkodlačí tělo do kouta, aby neležel v troskách klavíru, který nehodlal opravovat. „Nechceš si sednout?"

„Jo," hlesla omámeně Selena a klesla na pohovku, ke které ji Draco přivedl. Okamžitě z ní vyletěl oblak prachu, ale rozhodla se to ignorovat. Pohled jí sjel na tmavě hnědého, čokoládového vlkodlaka: „Bude v pohodě? Praštilo to s ním docela solidně..."