V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 66 - Smyčka

„Sel, miláčku, vážně si myslíš, že je tohle dobrý nápad?" zamračil se Draco a nesouhlasným pohledem sledoval svou přítelkyni, jak si upravuje zmijozelskou kravatu.

„Jestli tu budu zavřená ještě chvilku, zblázním se," odvětila. „Už je to víc než dva týdny... Jo, já vím, že jsem ze začátku odmítala odejít, ale už mi tu z toho hrabe."

„A nechceš počkat aspoň do pondělka? Vždyť madam Pomreyová říkala, že by ses už mohla vrátit na hodiny," zkusil prefekt, kterému se vůbec nelíbilo, co jeho drahá polovička zamýšlí.

„Dnes to ale bude lepší," oponovala s nevinným výrazem. „Je pátek, takže Sev dneska ještě neučí, a aspoň budeme vědět, jestli to zvládnu. Lupin mě nenapráská, vždyť budu jenom sedět a poslouchat... Dráčku, prosííím," protáhla a upřela na něj prosebná kukadla.

Prefekt se sice snažil odolat, ale nebylo mu to nic platné.

„No tak dobře," povolil. „Ale budeš jenom sedět a koukat!"

„Samozřejmě," přikývla nadšeně Selena a už cupitala ke krbu.

Draco svou přítelkyni následoval s frustrovaným zavytím. Moc dobře věděl, že by měl ohlídat, aby nedělala hlouposti, ale ta holka byla tak neskutečně paličatá, a ještě ke všemu to uměla skvěle zakamuflovat. A věděla, jak na něj, aby jí odsouhlasil i největší hloupost. Byl skálopevně přesvědčen, že Severus ho přetrhne vejpůl.

Jelikož se nemohla letaxem přesunout sama, rezignovaně ji přitáhl k sobě, hodil pod ně letaxový prášek a za pár vteřin se objevili v kabinetu patřícímu k učebně Obrany proti černé magii. Selena si dopřála jeden hluboký nádech, nasadila svou masku sebevědomé zmijozelské princezny a rozrazila dveře do učebny tak prudce, že ostatní studenti na židlích leknutím nadskočili. Šokovaně ji sledovali, jak si to s výrazem královny všeho tvorstva nakráčela až ke svému místu.

„Neptej se," sykl Draco na Zabiniho, který vypadal zmatený na nejvyšší možnou míru, a smířeně se usadil vedle své drahé přítelkyně. V tu chvíli se dveře učebny prudce rozrazily.

„Do háje," špitla Selena a přikrčila se. Měla proč, jelikož Severus s velice otráveným výrazem rázoval učebnou a štěkal na Nebelvíry. Vyplašeně se otočila na Draca: „Co tady sakra dělá?! Vždyť má učit až od příštího týdne! Merline, on mě rozcupuje..."

„Tebe?!" vypískl přiškrceně Draco. „Vždyť já jsem v podstatě mrtvej, do hajzlu! Tohle byl debilní nápad, tohle byl sakra debilní nápad..."

Draco se ještě ani nestihl rozloučit se světem, když se dveře k překvapení všech otevřely podruhé. I když tentokrát podstatně pomaleji a bez hromového třísknutí. Lupin se zaraženým, podezřívavým výrazem postával na konci učebny a sledoval Severusova záda. Lektvarista si ho zatím nevšimnul, jelikož byl moc zaujat kritizováním Weasleyho.

Vlkodlak se však nakonec odhodlal k velmi opatrnému: „Doro?"

Lektvarista se prudce otočil a z očí mu sršely Avady, které nebohého Remuse zavraždily nejméně sedmkrát, zatímco vztekle syčel: „Co tě vede k tomu myslet si, že jsem Nymphadora?"

„Omlouvám se, Severusi," pokusil se ho mírně pobledlý Náměsíčník uklidnit. „Bylo mi řečeno, že do příštího týdne nebudeš učit, nečekal jsem tě tu a Dora je na hradě..."

„Takže sis myslel, že to zákonitě musí být ona," konstatoval jedovatě Severus. Do vlkodlakovy hrudi udeřily další tři pomyslné Avady.

„Musíš uznat, že tohle je hloupost, která by napadla jenom Doru..."

„Nehodlám nic uznávat," zavrčel lektvarista. „A teď vypadni, ať mohu začít hodinu."