V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 12 - Inspirace

Z krbu už tradičně vykročila v bradavickém bytě profesorky McGonagallové, která ji těsně následovala. Selena neměla tušení, jak přesně se k tomu dostaly, ale po každém úžasném tréninku s ostatními budoucími bystrozory strávila s profesorkou příjemnou půlhodinku u ní doma v Glasgow. Nad ovocným čajem a sušenkami si s ní profesorka povídala o všem možném.

Nejdřív to bylo zvláštní, ale teď už jí byla jednoduše jenom vděčná. Byla to půlhodina, ve které mohla vypnout, vykašlat se úplně na všechno. A s někým si popovídat. Samozřejmě, měla Draca a Blaise s prefekty, ale i tak... S McGonagallovou mohla mluvit o všem, protože ona prostě věděla. Věděla, že si na ni na ministerstvu ukazují, posmívají se jí... či se jí dokonce štítí. Zmijozelka předpokládala, že i profesorka Přeměňování onu půlhodinu využívá k tomu, aby se před návratem do školy uklidnila.

Co netušila bylo, že se jí Minerva nejdřív snažila jen nahradit Severuse (kterého měla chuť proklít každé ráno, když ho viděla u snídaně). Ale po pár dnech si strohá profesorka přiznala, že se na tyhle krátké večerní sedánky těší. Malou Zmijozelku si za těch pár dní oblíbila a nakonec Selena nahrazovala Minervě v mnoha ohledech Severuse. Opět se měla o koho starat.

Když ten večer Minerva vystoupila z krbu ve svém bradavickém bytě, Selena položila váhavý dotaz: „Paní profesorko? Mohla bych Vás o něco poprosit?"

„Samozřejmě. Povídej."

„No... Vlastně ani ne tak já jako my, jakože já a Draco," zabreptala nejistě. „Mohla byste nás naučit komunikovat pomocí patronů?"

„Jistě," pousmála se Minerva, které se rychle podařilo skrýt překvapení nad její prosbou. „Přijďte v neděli odpoledne, ano?"

...

„Dráčku? Kde je Pobertův plánek?"

„K čemu ho potřebuješ?" zvedl zaujatě hlavu od učebnice Bylinkářství a střelil pohledem k hodinám – čtvrt na jedenáct.

„Potřebuju dopsat úkol pro Kratiknota," povzdechla si unaveně Zmijozelka, „a nestihla jsem zajít do knihovny. Vím, kterou knížku potřebuju, zaběhnu tam jenom na otočku."

„Nemám ti tam zajít?"

„Ne, v pohodě," usmála se. „Aspoň se projdu. A na rozdíl od tebe se nemusím učit na test. Ještě bys byl zase nervní, že to neumíš a terorizoval bys nás všechny."

„To nedělám, ale... díky. Ta pitomá Grangerová to určitě bude umět i pozpátku! Kdyby něco, zavolej, ano? Plánek je za slovníkem starověkých run," trhl hlavou ke knihovně.

„Zajímavá skrýš," pronesla uznale, když vytáhla objemný slovník a našla za ním tajnou přihrádku.

Líbla svého milovaného šprta do vlasů a ignorujíc všechny námitky hadů sedících ve společenské místnosti, zamířila pryč. Do knihovny se dostala bez problémů, jen poblíž Velké síně se na chvilku schovala do nepoužívané učebny, protože se nebezpečně přiblížila paní Norrisová. V knihovně našla, co potřebovala, a rychle to opsala na pergamen, který si přinesla s sebou. Škodolibě prohodila madam Pinceové pár knih a s vidinou alespoň pár hodin slastného spánku zamířila zpátky do sklepení.

Hned o patro níž ji však zastavil chraplavý hlas: „Vy snad nevíte, že je po večerce?!"

Smýkla sebou ke stěně, ještě Filch jí chyběl! Merlinovi dík, že ho potkala zrovna tady – zeď o tři metry dál ukrývala tajný vchod, kdyby náhodou. Aspoň má jak zdrhnout. Kdyby se jenom podívala do Plánku!