V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 19 - Nikdy

„Taky by na nás mohli přestat civět," zabrblala Selena, když skončila jejich poslední pondělní hodina a spolu s ostatními vyšli na chodbu. Pohledem zpražila různorodou skupinku čtvrťáků okounějící opodál a vzala svého prefekta za ruku.

„Ty sis na to pořád ještě nezvykla?" pozvedl Draco jedno obočí. S výrazem krále všeho tvorstva okatě přehlížel všechny čumily, zatímco mířili k Hlavnímu schodišti.

„Na tohle si nejde zvyknout!" zaprskala tmavovláska. „Co je jim po tom?!"

„A to si představ, jak by hleděli, kdyby věděli to, co vím já," zabručel polohlasně Blaise, kráčející po prefektově levici.

„Kušuj, Zabini," odtušil blonďák, když vstoupili na Hlavní schodiště. „Tys to chtěl vědět."

„Potřebujeme přece královského tajemníka!" uculila se Zmijozelka.

Vlkodlak ji zpražil takovým pohledem, že mohl směle konkurovat jejich kolejnímu řediteli. Selena se však jen zakousla do rtu, aby se nerozesmála nahlas, protože tenhle pohled Blaise začal používat až v posledních týdnech. A bylo zřejmé, od koho jej odkoukal.

„No ták, Blaisííí," protáhla. Nacpala se mezi chlapce, se svým princátkem si propletla prsty a vlkodlaka objala kolem pasu. „Neškleb séé. Seš naprosto nejlepšejší královský tajemník pod sluncem!"

„Někdy si připadám spíš jako dvorní dáma," zabručel, avšak cukající koutky tak úplně neovládl. Se svým typickým širokým úsměvem vzal Selenu kolem ramen a potutelně jí zašeptal do ucha: „A teď ti nevadí, jak na nás civí?"

„Ne," zakřenila se. „Teď mi to přijde strašně vtipné. Hlavně protože hadi ví, o co kráčí, takže se baví taky. Koukni se támhle na Caldwellovou!"

„Vypadá, že se udusí," konstatoval pobaveně Draco. A aby si přisadil, vtiskl Seleně polibek na tvář.

Což Blaise samozřejmě nemohl nechat jen tak, takže vzápětí dostala polibek i na tu druhou.

„Já se snad začnu červenat," zamumlala Zmijozelka, jíž opravdu růžověla líčka, čemuž se Draco s Blaisem začali smát, takže pro sebe polohlasně dodala: „Jste pitomci..."

Zabini chtěl něco poznamenat, ale předběhl ho Draco, který ve vteřině zvážněl: „Co je to tam dole za bordel?"

Jak scházeli dolů, čím dál zřetelněji slyšeli šum mnoha hlasů, studenti v hábitech všech barev se kupili u paty schodiště a natahovali krky. Blaise se přestal křenit jako pako a zkoumavě si dav lidí změřil pohledem, načež jen pokrčil rameny.

„Padejte mi z cesty!" houkl Draco na skupinku druháků, kteří se v poslední řadě horlivě snažili vyskočit dost vysoko na to, aby viděli aspoň něco.

„Trhni si, Ma-"

Prefekt popadl Nebelvíra za límec, smýkl s ním k sobě a z pár centimetrů na něj výhružně zasyčel: „Dořekni tu větu a věnuju tě Snapeovi jako přísadu do lektvarů."

Malý lev se sice nadechoval k nějaké další poznámce, tu si ale velmi prozíravě rozmyslel a zaklapl pusu. S tvářemi nafouklými jako křeček propaloval nasupeným pohledem zmijozelského prince, který jej od sebe odhodil a rázoval dolů ze schodů. Selena s Blaisem si vyměnili jediný všeříkající pohled a vyrazili za ním.

Draco však nesešel ani deset schodů, když strnul uprostřed kroku.

„MŮJ SYN JE MRTVÝ!" rozléhalo se chodbami bradavické školy. „KVŮLI VÁM! A VY CHCETE, ABYCH SE UKLIDNIL?!"