V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 18 - Dráčátko II.

„Princi ukradená, ve stínech ukrývaná
vyslyší volání moci krve dvojí,
krev dračí jest uctívána,
dědic však před volbou stojí.

Dva s osudem světa u nohou
Princ jizvou poznamená,
měsícem políbená stane se zbraní ničivou,
do ohnivých křídel zahalená.

Tři věci jedinečné říkají hadovi pane,
spolu mrtvého z něj dělají,
tři, jenž pochopí věci dané,
procházejíc smrtí neumírají.

Věčná je bude chránit,
dokud jí budou oddáni."

Lektvarista se odmlčel, v obývacím pokoji sklepního bytu nastalo tíživé ticho. Oba Zmijozelové před ním na něj šokovaně civěli, nezmohli se na slovo.

A on se jim nedivil. Kolik je to let, co ho ta věštba provází v nočních můrách?

„Jak jsem říkal," promluvil znovu, „jsou tam lehce pochopitelné pasáže, ale ten zbytek je..."

„...hovadina hodná Trelawneyové," dokončil Draco. Severus se drobně pousmál, potěšený, že chlapec sdílí jeho názor.

„Ten Princ, o kterém mluví... To myslí tebe, že?" zeptala se opatrně Selena. Lektvarista přikývl, takže svou myšlenku rozvíjela dál: „A ‚Princi ukradená, ve stínech ukrývaná'... jsem já."

„Ano," přitakal Severus. „Byla jsi jediná, kterou mi ukradli a nezabili, ale ukryli..."

„Jak vůbec věděli, že mají hledat mě?" špitla. „Přece říkals, že netušili, že jsme příbuzní. Že o tom neví ani samotný Pán zla."

„Já nevím, dráčátko," zavrtěl profesor nešťastně hlavou. „A věř mi, že jsem se snažil to zjistit."

„To je jedno," pokrčila Selena rameny. „Možná je lepší, že to nevím. A to vyslyšené volání..."

„Tak jsi ji našel, ne?" opět se zapojil Draco a zadíval se na svého kmotra. „Poslal jsi tu část svého já, aby ji našla, tak jsi to říkal v létě. Takže by se to dalo brát tak, že opravdu vyslyšela volání moci dvojí krve."

Selena si zaujatě poposedla: „To máme první kousek! Co je tam dál?"

Severus se neubránil dalšímu z mnoha odevzdaných povzdechů, protože podle zaujatých výrazů obou háďat bylo jasné, že je nedonutí jít spát, dokud věštbu neproberou ze všech stran. Na druhou stranu... nechtěl, aby odešli, byť jen do ložnice. Takže smířen s tím, že jej Poppy rozcupuje na malinkaté kousíčky, zopakoval další část: „Krev dračí jest uctívána, dědic však před volbou stojí."

„Draco."

„Co?" vyvalili oba Zmijozelové oči, protože dívka nezaváhala ani půl vteřiny.

„Je to logické, ne?" pokrčila rameny a zadívala se na lektvaristu: „Nebo jak jste si to vykládali vy?"

Severus na ni ještě dvě vteřiny šokovaně civěl, než prudce zavrtěl hlavou a odpověděl: „Předpokládali jsme, že dračí krví myslí krev Prince. Uctívaná, protože podle historického hlediska je Princ vždy členem britské královské rodiny. A ‚dědic před volbou stojí' se nám zdálo poměrně jednoznačné, mysleli jsme, že já mám stát před nějakou volbou. Což by nebylo nic nového..."

„Netvrdím, že to tak nemůže být," přikývla, „ale mě napadlo tohle: Draco je můj král, tudíž je pravděpodobné, že věštba mluví i o něm. Draco znamená v latině drak, nečekaně, takže tu dračí krev mohla myslet jako Dracovu krev. A Dráček je čistokrevný kouzelník čili uctívaný. Dřív byli čistokrevní kouzelníci nadřazení všem a i teď se ta myšlenka drží, podívej se na smrtijedy. A ta volba... Nemohla to být Dracova volba? Když mě tehdy zachránil? Rodina nebo já? Je přece dědic dvou rodů."