V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 87 - Morsmordre I.

„MINERVO!" zařval bradavický lektvarista, jen co vystřelil z krbu v bytě své kolegyně.

Vzápětí musel trhnout hlavou, aby ho přímo mezi oči netrefila nějaká kletba.

„Na tohle nemáme čas!" vyštěkl. „Dnes v noci proběhne útok na školu!"

„Cože?!" ozvalo se z ložnice. Jen o chvilinku později se objevila absolutně probuzená profesorka Přeměňování a za chůze si zavazovala župan. „Jak tohle víš?"

„Nott," odbyl Severus celé vysvětlování.

„Musíme okamžitě kontaktovat Řád a bystrozory," konstatovala roztřeseně vyplašená Minerva. „A dostat Selenu, Draca a pana Pottera do bezpečí."

Severus nepatrně přikývl: „Potkáme se v ředitelně."

O chvilinku později už lektvarista vyběhl z krbu v prefektské ložnici své koleje. Draca jeho příchod probudil, ale nestihl se ani zeptat, co se děje, a už ho lektvarista tahal z postele: „Musíte jít okamžitě se mnou! Mazej se obléknout! Seleno, vstávej! Seleno!"

Draco, který byl svým kmotrem ve své podstatě odhozen ke skříni, v důsledku čehož zakopl a málem spadl ze schodů, se na něj hrozivě zamračil a nadechoval se k otázce, nedostal však příležitost ji pronést.

„Není čas," vyštěkl Severus a prudce vytáhl na nohy rozespalou, protestující Selenu. „Musíme vás okamžitě dostat pryč!"

„Ale proč?" zakňourala ospalá Zmijozelka a zamávala rukama směrem k posteli, jak se snažila ulovit přikrývku: „Já chci spinkat..."

„Nepřipadá v úvahu," popadl ji Severus za paži a táhl za sebou ke krbu.

„Co se, sakra, děje?!" vyletěl Draco, když se lektvarista začal shánět po letaxovém prášku.

Severus ho probodl černýma očima a chladně odvětil: „Dnes v noci dojde k útoku na Bradavice. Vy dva a Potter se okamžitě přesunete na Grimmauldovo náměstí."

Zmijozelský prefekt zděšením zesinal a ztratil hlas, zato Selenu tahle informace konečně probrala: „Nikam nepůjdeme! Můžeme pomoct!"

„Ne, v žádném myslitelném případě," odvětil chladně lektvarista a nacpal zamračenou dívku do krbu. Pytlíček s letaxem jí strčil až pod nos a zavelel: „Do ředitelny."

...

Minerva rozrazila dveře společenské místnosti Nebelvíru a spěchala ke schodům vedoucím k ložnicím, záhy se však zastavila. Navzdory závažné situaci zůstala překvapeně hledět na Thomase s Finniganem, kteří se horečnatě snažili schovat pod jednu z dek povalujících se kolem.

„Pánové...?" vydechla šokovaně a rychle zpracovávala, co to, pro lásku velkého Merlina, vidí.

„No, víte, my..."

„Uhm, paní profesorko, ono to..."

„Mlčte," zarazila je. V rámci zachování svého duševního zdraví se rozhodla tvářit, že se vůbec nic takového neděje: „Potřebuji mluvit s panem Potterem."

„Harry tu není," odpověděl rozpačitě Dean.

Minerva povážlivě pobledla: „Není?"

„Ne," zakroutil Seamus hlavou. „Neviděli jsme ho od večeře. Nahoře je jenom Longbottom a Weasley."

„Kdyby se pan Potter ukázal, ať se neprodleně dostaví do ředitelny," zavelela profesorka a spěchala pryč. To, co se zjevně dělo na jedné z pohovek v nebelvírské společenské místnosti, urychleně odsunula stranou a doufala, že na to brzy zapomene.