V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 61 - Přešlap

Severus stojící nedaleko ředitelny se na vycházející slunce hrozivě mračil. Zanedlouho měl spolu se Selenou, Tonksovou a Moodym vyrazit na Ukrajinu na další zbytečnou misi, kterou se je ministerstvo z nějakého důvodu snažilo odklidit z cesty. Nebo takové bylo aspoň podezření. Nic to však neměnilo na tom, že tohle měla být poslední mise, které se Selena zúčastní. Přemýšlel nad tím dlouho do noci, až nakonec dospěl k rozhodnutí.

Bylo mu naprosto jasné, že minimálně ta část hadů, jejichž rodiče byli věrní Temnému pánu, už odeslala domů sovy s novinkami, nebo tak učiní nejpozději toho dne. Což znamenalo, že se tato informace velmi rychle rozšíří, a on musel dát (chtě nechtě) za pravdu Brumbálovi – pokud budou postupovat správně, mohou z této situace mnoho získat.

Tudíž plánoval odmítnout příští misi. Přestože on se jich účastnil ve své podstatě dobrovolně, Selena byla nucena vystavovat se nebezpečí. Bylo nad slunce jasnější, že dráčátko okamžitě poženou před Starostolec. Merlinovi dík, že Selena byla výborná herečka – při výpovědi pod Veritasérem, jelikož ministerstvo věřilo, že je plnoletá, by určitě zvládla začít fňukat a hrát na city. Mezi vzlyky by jí rádoby náhodou mohla ujet zmínka o strýčku Sevovi... A po otázce, která nutně musela následovat, by jim popotahující Selena vysvětlila, že je mezi nimi opravdu příbuzenský vztah. Navíc by určitě zvládla nenápadně přidat nějaký dojemný moment z jeho vzpomínek, po kterém by jistě skočila Holoubková, což by se jim pro jednou mohlo hodit. On sám by poté, jelikož by ho hnali k výpovědi neprodleně po Seleně, taktéž pod Veritasérem potvrdil pravdivost dívčiných slov a kdyby bylo třeba, přidal by několik detailů z doby, kdy bylo malé dráčátko ještě menší. Navíc jako pojistka mohli sloužit Minerva, Poppy, Albus, Pomona a Filius, kteří o všem věděli.

Z plánů jak vyhrát soudní řízení jej vytrhlo nezaměnitelné ťapkání ozývající se z vedlejší chodby. Ani nemusel zkoumat magii, aby věděl, kdo se před šestou hodinou ranní toulá hradem. Ostatně, čekal na ni.

„Dobré ráno," řekl, když se capkání přiblížilo.

„Co je na něm dobrého?" zabručela rozespalá Selena, když vykročila zpoza rohu a ploužila se k němu.

„Touché," uznal lektvarista. Zkoumavě si dívku změřil pohledem: „Kdy jste šli spát?"

„Umm... Ve dvě? Asi?"

„Neříkal jsem, že nemáte ponocovat?" zamračil se profesor.

„Já za to... Uááá! Nemůžu," zazívala a protřela si oči. „Ono bylo osm, devět, a najednou puf! A byly dvě!"

„Jistě," odtušil kousavě Severus.

„Ale když oni jsou z toho úplně suprově mimo," pokusila se Selena o obhajobu. „Byla to strašná sranda! Sice málem ukamenovali Joannie, Chrise a Blaise... ale pak to byla vážně sranda! Oni nám ohledně tebe sežrali snad úplně všechno!"

„Například?" povytáhl lektvarista jedno obočí.

Zmijozelka se zeširoka zazubila: „Třeba, že nevíme o tom, že bys kdy spal. Nebo jsem jim nakecala, že chodíš tak potichu, protože levituješ dva milimetry nad zemí. To jen tak, kdyby ses pak divil, proč ti všichni čumí na nohy..."

„Salazare, ty to vidíš," pronesl polohlasně profesor a sevřel si kořen nosu. Raději vykročil k ředitelně a litoval, že se vůbec na něco ptal.

Známé ťapkání, které jej provázelo, bylo dostatečným důkazem, že ho Selena následuje, avšak neušel ani tři metry, když se ozvala: „Ty, Seve?"

„Ano?" hlesl odevzdaně.

„Tak jsem si říkala... Nemohli bychom do sklepení pořídit pár netopýrů?"