V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 69 - Ukrást Smrti kosu II.

„Jé, ahoj Harry!" vyjekla Selena a prudce změnila směr chůze. Severus ji od svého kotlíku pozoroval s výrazem hluboké rezignace.

Před půl hodinou začal působit silný lektvar proti bolesti, který jí madam Pomfreyová vkouzlila do těla. Jen nezabíral úplně tak, jak by měl. Kvůli dříve prodělané závislosti a jedu, který se jí šířil tělem, Selenu vysoká dávka sice zbavila bolesti v podstatě dokonale, ale také ji zbavila schopnosti realisticky uvažovat. Takže se z ní stalo usmívající se sluníčko naprosto nevnímající svět kolem sebe, které nikdo nebyl schopný udržet na místě déle než pár minut. Nakonec tedy rezignovali a nechali ji se toulat ošetřovnou po libosti – vždycky si jenom vybrala někoho, s kým si chtěla popovídat. I přesto ji však bedlivě sledovalo několik párů očí.

Tentokrát přistála na posteli přímo před Harrym: „Jak se máš?"

„No, eehm... Dobře?" odpověděl zaraženě Nebelvír. Zjevně nečekal, že i on bude vybrán.

„To je dobře," roztáhla Selena rty v nepřítomném úsměvu. Potom se nahnula k Nebelvírovi a s nadšením v očích zašeptala: „Chceš slyšet tajemství?"

Harry se zarazil a vyměnil si nejistý pohled s ostatními lvy: „No... Ale potom by to už nebylo tajemství, ne?"

„Ale jo, jenom to nesmíš nikomu říct! Chápeš? Je to tajemství!" pronesla spiklenecky. „A víš, co je to za tajemství? Draco je zvěromág! Ale pššššt!" přiložila si důležitě prst na ústa, zatímco upřeně zírala do zelených očí.

„Ehm... Aha," vysoukal ze sebe překvapený Potter a hledal pomoc u lidí kolem. Byl si velmi dobře vědom, že Zmijozelka je naprosto mimo, ale to neznamenalo, že ji v něčem takovém bude podporovat. Merlin ví, co by mohla vykecat! A co by mu mohli udělat Malfoy se Snapem... Ale nechtělo se mu ji jenom tak vyhodit, na to opravdu neměl srdce.

„Měla bys jít do postele, miláčku," zjevil se Draco za dívčinými zády. Byť k Seleně mluvil jemně a láskyplně, očima Harryho téměř vraždil. I přesto mu byl Nebelvír neskonale vděčný za záchranu.

Selena svého přítele z vysoka ignorovala a stále upřeně koukala na Pottera: „A víš, co je za zvíře?"

„Neee!" vyjekl zděšeně Draco. „Pojď spát, Sel!"

„Fretka! Bílá fretka! Není to rozkošné?" objevil se další široký úsměv. Draco zmučeně zavyl, Nebelvíři se horko těžko snažili nesmát. Selena se otočila na prefekta a úsměv na její tváři se ještě rozšířil: „Kdo je moje fretka?"

To už se nechechtali jenom Nebelvíři, ale snad všichni přítomní kromě Draca, který svou přítelkyni sledoval zoufalým pohledem: „Sel, prosím, moc tě prosím... Pojď spát, broučku!"

Jeho prosby Zmijozelce prošly jedním uchem tam a druhým zase ven. Ještě než Draco stihl dokončit první větu, otočila se zase na Harryho: „Je strašně rozkošný, víš? Takový bílý a načechraný a roztomilý... Ale bylo by super, kdyby byl kočka. Nebo vlastně kocour. Mohli bychom mu říkat..."

„Nééé! Koukej, fretka!"

„Jé, fretka!" vyjekla šťastně, když se Draco po dalším zoufalém zavytí opravdu změnil ve fretku a přistál na posteli před ní. Celá místnosti už se, nehledě na situaci, nepokrytě křenila. Dokonce lektvarista je sledoval s nepatrným úsměvem. Selena si opatrně zvedla Draca do náruče a začala ho láskyplně hladit po kožíšku: „Vidíš? Říkala jsem to!"

„To jsem... nečekal," dostal ze sebe Harry s námahou relativně diplomatickou odpověď. Opravdu mu dalo hodně práce nezačít se smát naplno, hlavně když na něj Malfoy-fretka podrážděně zaprskal. Selena si ničeho nevšimla a dál se mazlila s běloučkou fretkou.