V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 80 - Jak být dobrým rodičem

Večere ve sklepním bytě bradavického lektvaristy probíhala v nepříjemném tichu. Zatímco Severus se snažil tvářit nezúčastněně a schovával se za svou netečnou masku, Selena se o nějaké skrývání emocí ani nesnažila. S tvářemi nafouklými jako křeček se hrozivě mračila na svou večeři a bodala do ní vidličkou. Od chvíle, kdy ji a Draca Severus přistihl na chodbě absolutně při ničem, už uplynulo pár hodin, ale od té doby už se s lektvaristou stihla dvakrát pohádat. Poprvé, když jí vtloukal do hlavy, že něco takového nepřipadá v úvahu, zatímco se snažila pochopit, co přesně udělali tak hrozného. Druhou hádku vyvolala Zmijozelka neprozřetelnou poznámkou o tom, jak dlouho jsou s Dracem spolu a že si přece nemůže myslet, že se budou jenom vodit za ručičky. Tahle hádka skončila týdenním domácím vězením.

A právě to přímo vedlo k tomu, že uražená, naštvaná Selena demonstrativně bodala do své večeře, přičemž se snažila dát co nejhlasitěji najevo, jak strašně je svět vůči ní neférový.

„Mohla bys konečně sníst tu večeři?" ozval se Severus po dobrých dvaceti minutách. Což, stejně jako relativně klidný tón, považoval při svém rozpoložení za úspěch.

„Ne," prskla Selena. „Nemám hlad."

„A proto tu téměř půl hodiny přehrabuješ svoji porci?"

„Jo," odsekla a zuřivě nabodla rajče, až se rozprsklo po stole.

Severus si dopřál hluboký nádech a výdech. Jeho hlas byl přesto zase o něco výhružnější, když zavelel: „Sněz tu večeři."

„Nechci."

„Bez odmlouvání," zavrčel.

„Ale já nemám hlad," zasyčela Selena a loupla po něm pohledem, za který by se nemusel stydět ani bazilišek.

„V tom případě můžeš jít do pokoje," pronesl chladně Severus. Už to bylo opravdu dlouho, co se takhle nutně potřeboval uklidnit nějakým obzvlášť složitým lektvarem, a nemohl se dočkat, až se bude moci zavřít do laboratoře.

Jenomže Selena se na něj zaškaredila, nabodla bramboru, nacpala si ji do pusy a začala demonstrativně přežvykovat. V tu chvíli neměl lektvarista daleko k tomu, aby jí její trest prodloužil. A tu výchovnou, kterou si dle jeho názoru plně zasloužila, plánoval uštědřit Dracovi.

„Co to děláš?" zeptal se po dalším hlubokém nádechu, když začala Selena přežvykovat i kus masa.

„Jím," odvětila.

Severus pod stolem zaťal ruku v pěst: „Neříkala jsi, že nemáš hlad?"

„Tys přece chtěl, abych snědla večeři," prohlásila přezíravě a nabrala na vidličku trochu kukuřice.

Dýchej. Dýchej, zhluboka dýchej, přikázal Severus sám sobě. Je to tvoje dítě. Nemůžeš ji vnutit Minervě, když se ti její chování nelíbí. Dýchej.

„Je nějaký problém?" zeptala se ledově Selena, čímž Severuse vytrhla z myšlenek.

„Ne," odvětil stroze.

„Aha," trhla dívka rameny a znovu se začala přehrabovat ve svojí porci. „Já myslela, že máš problém úplně se vším, co dělám."

V tu chvíli pomyslný kotlík lektvaristovy trpělivosti definitivně přetekl.

„Tak dost," zasyčel dopáleně. „Na tohle tvé vystupování opravdu nemám náladu. Přestaň se chovat jako malý spratek, dojez tu večeři a běž do pokoje!"

„Cože?" vyjekla Selena. „To si ze mě děláš srandu! Já nejsem žádný malý spratek!"

„Přesně tak mi to teď přijde," zavrčel Severus.