V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 59 - Příčná ulice

„Severusííí!"

„Neuvěříš, co se nám povedlo, Seve!"

Lektvarista, do té chvíle zabrán do hlubokých úvah, úlekem téměř nadskočil a málem na svá háďata instinktivně vyslal kletbu.

„Vysvětlete mi, co se pro lásku velkého Merlina stalo tak převratného, že jste se mi přiřítili do bytu jako dvě tornáda!" vyšel z laboratoře a upřel přísný pohled na rozjívené Zmijozely. Zároveň se snažil přesvědčit sám sebe, že mu toho připravili už příliš mnoho na to, aby ho zrovna teď skolila dlouho očekávaná srdeční příhoda.

„Pamatuješ, jak Sel sejmula Boota?" začal nadšeně zmijozelský prefekt.

Severus strnul: „Nechcete mi tvrdit, že přizabila někoho dalšího, že ne?"

„No, zatím ne, ale ona ho tehdy sejmula tak, že si od Bulstrodeové půjčila odrážečku a tou na něho poslala camrál, chápeš?" blekotal nadšeně vážený mladý aristokrat. „No, a oni to dneska zkoušeli, tak jakože ze srandy, a napadlo je, že by se to mohlo použít jako záchranná taktika, protože to vystřelí camrál mnohem rychleji! V pravidlech proti tomu nic není, už jsme to zkoumali, a jediným problémem tím pádem je, že odrážeči by zůstali jenom na okrasu a toho by mohl soupeř využít, a tudíž musíme vymy-"

„Draco," skočil profesor svému kmotřenci do řeči, „velmi rád si veškeré podrobnosti poslechnu, ale později, ano?"

„Ty někam jdeš?" zamračila se Selena, když si konečně všimla hromádky všemožných věcí na jídelním stole.

„Ano," přikývl Severus. „Potřebuji něco vyřídit na Příčné ulici."

„A můžu jít s tebou?" vypískla tmavovláska a upřela na lektvaristu nejprosebnější štěněcí kukuč, jakého byla schopna: „Prosím, prosím, prosím! Budu hodná, slibuju! Prosííím!"

Lektvarista rychle potlačil cuknutí koutků. Ani za zlatý kotlík jí nehodlal přiznat, že měl v plánu ji vzít s sebou, jelikož bylo třeba konečně vyřídit její klíč k trezoru u Gringottových.

A zároveň jí chtěl udělat radost před blížícím se odjezdem do Rumunska, o kterém zatím netušila.

Avšak nebyl by to on, kdyby nedělal drahoty: „Nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad. Neměla by sis napsat úkoly?"

„Je sobota, Severusi! Napíšu si je zítra!" vystřelila okamžitě.

„Když já nevím," protáhl.

„Prosííím!" zakňourala a zatahala ho za hábit. „Moc prosím!"

„No, pokud to tu Draco chvíli ohlídá..." pronesl významně a zatvářil se, jako kdyby se snažil vyřešit nejtěžší volbu svého života.

V tu chvíli jej Selena pustila a zaútočila na Draca. Po pár minutách kňourání, přemlouvání a uplácení prefekt přece jen souhlasil, takže Selena vystřelila na kolej, aby si dala rychlou sprchu a za necelých dvacet minut se opět objevila v lektvaristově bytě připravená k odchodu.

Společně prošli krbem do Cokeworthu a následně k Děravému kotli. Když však konečně vystřelila ze dveří ven na ulici, překvapeně strnula.

„Tohle... je Příčná?" špitla a nechápavě se rozhlížela kolem. „Ale takhle to tu nevypadalo..."

Severus útrpně zavřel oči a v duchu si zanadával do idiota. Vůbec ho mu nedošlo, že když Selena navštívila Příčnou ulici poprvé, aby spolu s Poppy nakoupila vše potřebné pro nástup do Bradavic, vypadala ještě normálně. Tahle tmavá, špinavá ulice, ve které bylo sotva pár lidí co nejrychleji chvátajících pryč a několik podvodníků nabízejících své zboží, byla úplně něco jiného, než Selena očekávala. Zadíval se směrem, kterým upírala nešťastný pohled, a mezi zabedněnými výlohami našel zavřené Zmrzlinářství Floreana Fortescuea.