V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 6 - Konkurz

„To si ze mě děláte prdel!" zaprskal vztekle Draco a přiběhl k nim.

„Jsi strašně roztomilý!" prohlásila Selena. „Můžu si tě pohladit?"

„NE! Já nejsem roztomilý!"

„Jsi běloučký a načechraný, samozřejmě že jsi roztomilý!" oponovala mu pobaveně.

„Nezlob, nebo ti pořídíme klícku," prohlásil Severus, který se naprosto v rozporu s maskou nerudného profesora Snapea proti své vůli zeširoka usmíval.

Selena se pokusila o vážný, zamyšlený výraz: „Nebude potřebovat nějaké škrabadlo nebo něco takového? Nějakou hračku nebo průlezku?"

„Trhněte si oba!" zaprskal znovu a o okamžik později už je opět propaloval bouřkově šedýma očima bělovlasý chlapec. Ten začal vztekle rázovat kolem nádvoří: „To si ze mě sakra děláte prdel, ne?! Fretka! Je ze mě fretka!"

„Ale jsi rozkošná fretka," namítla Selena. „Taková běloučká, načechraná a ňuňatá..."

„JÁ NEJSEM ŇUŇATÝ!" zařval dopáleně Draco.

To už Severus nevydržel a vyprskl smíchy – a Selena se přidala o pár vteřin později.

„Trhněte si oba dva! Nemám vás rád!" vyštěkl nasupeně zmijozelský prefekt a odkráčel zpátky do hradu.

„No tak, miláčku! Koupíme ti pelíšek!" dostala ze sebe se značnou námahou Selena, což vyústilo v další nekontrolovatelný záchvat smíchu profesora Lektvarů.

„Pojď dovnitř, u Merlina... Nebo mě někdo uvidí...!" zasípal Severus, když se mu konečně podařilo dostatečně uklidnit. Společně tedy zamířili do tmavého hradu a dál do jeho bytu, aby našli Draca a udobřili si jej.

„Ty, Severusi?" ozvala se v půli cesty tmavovláska.

„Ano?"

„Je pravda, že zvěromágská podoba se promítá do chování v lidské podobě?"

„Ano," odvětil pobaveně lektvarista. „Minerva má například jednou za čas potřebu něco shodit ze stolu."

Selena se zakuckala potlačovaným smíchem a s námahou položila další dotaz: „A jak se bude projevovat chování fretky?"

„Nemám zdání," začaly lektvaristovi opět cukat koutky.

„No a když se věk kouzelníka naopak promítá do zvířecí podoby, znamená to, že Draco-fretka je malá fretka? Fretčátko?"

Severus se zastavil a pár vteřin prodýchával, rty semknuté do úzké linky, oči pevně zavřené. Selena se po jeho boku nepokrytě křenila, protože zlý zamračený profesor Snape měl obrovský problém nezkroutit se v dalším záchvatu smíchu. Nakonec se mu s notnou dávkou snahy podařilo dostát své reputace netopýra, co se neumí smát. Počastovat culící se tmavovlásku jediným výhružným pohledem, aby si případné další poznámky dobře rozmyslela a provázen tichým capkáním pokračoval chodbami ke svému bytu. Přede dveřmi se však zastavil a potutelně pronesl ke své neteři: „A já se tak těšil na Mňaufoye..."

...

„Proč je tady tak prázdno?" zamračil se Draco, když jedno sobotní odpoledne vyšel spolu se Selenou z jejich ložnice.

„Nevím brouku, třeba protože jsou už všichni naskládaní na tribunách a čekají, kdo z nás se ztrapní nejvíc?" zabreptala nervózně tmavovláska.

„Dej pokoj, princezno," objal ji kolem ramen, „budeš skvělá. Trénovali jsme a jsi čistý talent, můžeš být absolutně v klidu."

„No jo," houkla a otevřela dveře na chodbu, „ale taky jsem tvoje holka a všichni si budou myslet, že jsem tam protekčně!"