V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 40 - To nejcennější II.

„Maddie, vážně si nemyslím, že je tohle dobrý nápad," snaží se ji přesvědčit už dobrou půlhodinu, zatímco pracně skrývá nervozitu.

„Samozřejmě, že to je dobrý nápad! A zapni mi šaty," otáčí se k němu zády. Severus s odevzdaným výrazem své sestře neodporuje a zapíná posledních pár centimetrů zipu.

„Víš, že vám moc rád pomohu, ale tohle opravdu nejde," zkouší to znovu.

„Slíbil jsi to!"

„Já vím, ale..."

„Žádné ale, Severusi! Pokud nám ji nepohlídáš ty, budu muset říct Lewisově matce!"

„Ale co když..."

„Nic se nestane," odmávne ho Madison. „S nikým nemůže být ve větším bezpečí než s tebou. Jsi kouzelník, proboha, určitě na to máte nějaké čáry... A navíc se s tebou vždycky chová jako andílek. Vůbec nechápu, jak jsem ti mohla dovolit se tomu tak dlouho vyhýbat!"

„Vždyť tu jsem každou chvilku!"

„To sice ano, ale nikdy jsi nám ji nehlídal," oponuje černovláska.

„Zjevně jsi až do teď zvládla rozumně uvažovat," zabrblá polohlasně lektvarista.

Sestra na něj vyplazuje jazyk, potom nasazuje štěněcí výraz: „Seve prosííím..."

„Ne, Maddie, tohle nedělej!" zavyje.

„Buď to odkýváš mně nebo zavolám Lewise!"

„Neee!" zvedá Severus ruce v obranném gestu. „Budu ji hlídat klidně celý týden, jenom na mě neposílej toho psa s epileptickým záchvatem! U Merlina, to jsem viděl jenom jednou, ale i to bylo příliš!"

Madison vyprskne smíchy: „Tohle mě nikdy nenapadlo!"

„A nemám pravdu?" ohrazuje se lektvarista a opírá se o kuchyňskou linku.

„To jsem neřekla," kření se a bere ze stolu hřeben. „Jak to jde ve škole?"

„Nic moc," povzdechne si Severus. „Je těžké učit někoho, kdo si tě pamatuje jako spolužáka. A ne zrovna oblíbeného."

„Je to sotva něco málo přes měsíc, zlepší se to," mrká na něj povzbudivě.

„Nejsem si tím zrovna jistý..."

„Snažím se ti pomoct, tak to prostě vem," míří na něj hřebenem.

„No dobře, dobře," ušklíbá se lektvarista.

„Je u vás normální, že profesoři mají dvacet jedna? Přijde mi to strašně málo."

„Je to v pořádku, mám veškeré potřebné zkoušky. Ale nestává se to často. Je zvláštní být mezi svými profesory jako jejich kolega... A mám nepříjemný pocit, že McGonagallová s Pomfreyovou se mě rozhodly adoptovat," zaškaredí se.

„Kdo si tě adoptoval?!" ozývá se od schodů.

„Epileptický záchvat," šeptne Maddie a nasazuje andělsky nevinný úsměv. Severus vydává blíže nespecifikovatelný zvuk a mermomocí se snaží neudusit se.

Sestra se ještě rychle ujišťuje, zda si pamatuje veškeré pokyny, a poté i s přítelem mizí ve dveřích. Po cestě k autu mu s širokým úsměvem vysvětluje, kdo si adoptoval jeho oblíbeného kouzelníka.