V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 36 - Leť

Selena na vteřinu zděšeně strnula, celé její nadšení z návratu do Bradavic po skončení poslední mise zmizelo v nenávratnu. Vystřelila ze židle za ředitelovým stolem rychleji, než kdyby měla v patách zložár. Než se přítomní probrali, už stála v krbu s hrstí letaxového prášku a ječela: „Nemocniční křídlo!"

Na ošetřovně vypadla z krbu tak prudce, že vyděsila madam Pomfreyovou. Odmítla se tím zabývat a neomylně následovala pouto Evitery, které zároveň proklínala – kdyby nebylo limitováno vzdáleností, která ji od Draca dělila, věděla by o tom hned! U Merlina, věděla, že je něco špatně, proč ji to jen nenapadlo?! Draco je přece král, pouto ji k němu chtělo dovést, stačilo jen poslechnout, a ne se tomu bránit!

Sprintovala k předposlední posteli v levé řadě, málem dvoumetrovým skokem přistála vedle zmijozelského prefekta, který jí jen se štěstím zabránil rozbít si hlavu o čelo postele. Ruce omotala blonďákovi kolem krku a svírajíc ho pevněji než klíště se usedavě rozplakala. Draco vzlykající dívku sevřel v objetí a odmítal pustit, schoval obličej do tmavých vlasů, poprvé od incidentu předešlého odpoledne ucítil alespoň nepatrnou úlevu.

V tu chvíli se krb rozhořel podruhé a vystřelil z něj Severus následován McGonagallovou, ředitelem a Tonksovou. Kolejní ředitel Zmijozelu strnul uprostřed ošetřovny a rychlostí Kulového blesku zpracovával vjemy. Draco objímající vzlykající Selenu. Zabini na vedlejším lůžku, zamotaný v obvazech víc než po úplňku, Bulstrodeová vypadající úplně stejně, šest dalších hadů, více či méně potlučených.

„Chci vědět, co se stalo," prohlásil chladně, zatímco očima stále těkal po svých studentech. Z ředitelny vyrazil ihned po Seleně, a to přibližně půl vteřiny poté, co jim Minerva sdělila, že došlo k útoku. V tu chvíli opravdu nepotřeboval podrobnosti, potřeboval vědět, jak na tom jsou.

McGonagallová mu mlčky pokynula, aby ji následoval, nechtěla zraněné studenty znepokojovat ještě víc. Teprve u vchodových dveří na ošetřovnu polohlasně spustila: „Našla je slečna Caldwellová nedaleko vchodu do společenské místnosti. Včera, asi půl hodiny před večeří. Tvrdila, že potřebovala do knihovny, a když vyšla ze společenské místnosti, uslyšela výbuch. Rozkřičela se, což přivolalo další studenty, pro Poppy se přiřítil pan Rogers. Ve výpovědích se shodují všichni, kteří jsou při vědomí. Vraceli se z tréninku, pan Malfoy měl poněkud špatnou náladu a šel kus před nimi. Ohlédl se přes rameno, aby jim odpověděl na nějakou poznámku. V tuhle chvíli všichni shodně uvádějí, že je oslepila prudká záře, uslyšeli stejnou ránu jako slečna Caldwellová a na pár vteřin bylo nesnesitelné horko. Draco uvedl, že horko necítil, ale údajně se mu povedlo vykouzlit štít."

„Což vysvětluje, proč jako jediný nemá popáleniny, přestože právě on byl vystaven největší síle kletby," navázala příchozí Poppy. „Je pouze potlučený a vyděšený, což jsou ostatně všichni. Většina z nich má pouze mírná zranění, dnes večer se mohou vrátit na kolej. Zabiniho a Bulstrodeovou probudím až zítra a nechám je tady nejméně do konce týdne. Šli v čele skupiny, takže to, co nezaštítil Draco, zasáhlo je."

Severus nepatrně přikývl a očima přejížděl ošetřovnou, jejíž značnou část obsadil zmijozelský famfrpálový tým a náhradní střelci. Pohledem se zastavil na Dracovi, který se za tu chvilku stihl nacpat do náručí popotahující Seleně a schoulil se jí na hrudi.

„Místo jsme prozkoumali, nenašli jsme žádné stopy. Nechali jsme ho v původním stavu, studenti chodí jinudy, kdyby ses chtěl podívat sám...?" nadhodila Minerva. Lektvarista mlčky přikývl a následoval profesorku do sklepení.

Bylo dokonale patrné, kde se útok odehrál. Ohořelé zdi a zřetelné siluety několika postav vypovídaly možná až příliš jasně.

Severus však nenašel vůbec nic, ani náznak magie. Přestože on sám dorazil pozdě, Minerva a Albus byli nanejvýš schopní, něco takového by jim neuniklo. Až příliš to připomínalo útok na Astronomické věži.