V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 64 - Hrozba

Měkká přikrývka. To bylo první, co po probuzení Severus ucítil. Přesto neotevřel oči, udržoval pomalé tempo mělkého dechu, stejně jako ve spánku, a i bez zrakových vjemů analyzoval okolí. Měkká přikrývka a pach dezinfekce nikdy neznamenaly nic dobrého, zejména v kombinaci s tupou bolestí hlavy. Horečnatě uvažoval, jak se shromáždění zvrtlo tentokrát. Co mu Pán zla udělal? Stihl předat informace Řádu?

Teprve po chvíli se zarazil. Už přece není špeh, nevracel se ze schůze smrtijedů, vracel se z... Selena!

Lektvarista prudce otevřel oči a pokusil se vyhrabat do sedu, zběsile se rozhlížel kolem.

„Severusi!"

Mistr lektvarů úlekem málem vyletěl z kůže, to už mu však na posteli přistál pobledlý Draco, za nímž se vynořil ustaraný Zabini.

„Jak ti je, Seve? Lehni si zpátky! Madam Pomfreyová říkala, že máš zlomenou ruku a žebra, neměl by ses zvedat! Jinak tě nic nebolí? Co se, u Merlinových vousů, vůbec stalo? Proč jste měli smrtijedské kápě? Jak to, že jste se vrátili dřív a ještě takhle? Co se pokazilo? Jak vás Sel dostala přes štíty? A kde...?"

„Malfoyi," zarazil prefektovo zděšené breptání snědý vlkodlak, „myslím, že bys měl profesora nechat, ať se aspoň rozkouká, než ho zahrneš miliardou dotazů."

„Jo, jistě... Promiň, strýčku Seve," nasadil Draco provinilý výraz. „Jenom jsem se bál."

„V pořádku," zachraptěl lektvarista.

V krku ho nepříjemně škrábalo, než se však stihl začít shánět po sklenici s vodou, už mu ji Zabini podával. Severus kývnutím poděkoval a obrátil ji do sebe, poté se znovu rozhlédl kolem. Okamžitě se pohledem zastavil na vedlejším lůžku, na němž pokojně oddechovala tmavovlasá dívka.

„Jak je jí?" zadíval se na svého kmotřence.

„Madam Pomfreyová říkala, že je naprosto vyčerpaná a bude dlouho spát," odvětil vážně prefekt, stále sedící v nohou lektvaristovy postele. „A prý bylo poznat použití Krvetvorného lektvaru, což dle ní souvisí s..."

„S těmi rankami, které má na ruce," navázal Zabini, když se Dracovi zlomil hlas. „Madam Pomfreyová je vyčistila, ale, jak jistě víte, nejde je zahojit kouzlem a zůstanou jí jizvy. Mimo to je potlučená po pádu, ale, dle madam Pomfreyové, jste náraz ztlumil natolik, že se jí krom pár modřin nic nestalo. Každopádně, to je vše. Její stav je stabilizovaný, ale předpokládá se, že bude spát, jak říkal Malfoy. Jak je Vám, pane profesore?"

„Budu v pořádku," pronesl neurčitě Severus, svým zdravotním stavem se nehodlal zabývat. „Pokračujte. Potřebuji vědět, co vše se stalo a jak dlouho tu jsem."

Blaise se zadíval na Draca v očekávání, že začne mluvit. Rozklepaný prefekt však žmoulal roh přikrývky a pohledem těkal mezi svou přítelkyní a kmotrem. Vlkodlak si tedy drobně povzdechl a opět se ujal slova: „Za Vaší nepřítomnosti došlo k jistému problému, pane profesore. Den po vašem odjezdu se na kolej pod Mnoholičným lektvarem proplížili Weasley a Finnigan. Malfoy dostal tip od Pottera, za pomoci Uršuly se nám je povedlo chytit přímo ve chvíli, kdy byli na koleji. Předali jsme je profesorce McGonagallové. O Crabbea a Goyla, jejichž podoby použili, se postarala Parkinsonová. Oznámení ohledně Vás a Seleny Zmijozelové už docela rozdýchali a krom drobnějších problémů k ničemu dalšímu nedošlo. Pokud mohu soudit, váží si toho, že jste jim řekl o tom příbuzenství, a snaží se být bezproblémoví. Jinak jste se v Bradavicích objevili včera při večeři. Všichni čekají, kdy se probudíte, abyste jim mohl sdělit, co se stalo. Pokud mě teda omluvíte, šel bych najít madam Pomfreyovou a profesorku McGonagallovou."