V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 21 - Šťastné a veselé I.

„Díky, žes nás vzal s sebou," zahuhlala Selena zpod šály, do které ji Draco před chvílí pracně zabalil.

„Byli jste hodní, tudíž ničeho nelituji," pokrčil Severus rameny. Prefekt se na něj zašklebil, z dívčina výrazu lektvarista viděl jen přimhouřené oči. Přešel to pobaveným mlčením.

Vraceli se z Prasinek, jak jim předešlého večera slíbil. Selena byla pořád ještě nesvá z toho, co se stalo s Griffithem, který se od té doby Severusovi vyhýbal podezřele důkladně. Draco měl nervy z Potterova obvinění ohledně prokletí Bellové, i přestože jej s Minervou ujišťovali, že se nic nestane, jelikož Nebelvír nemá pro svá tvrzení jakékoliv důkazy, než že to prostě ví. Navíc byli oba studenti skleslí z toho, že na hradě osaměli, takže jim chtěl nějak zvednout náladu.

Zatímco lektvarista zařídil vše potřebné, jeho háďata se potulovala po vesničce. Medový ráj a máslový ležák z nich byly cítit na kilometr, i když mu návštěvu Tří košťat vytrvale zapírali. Stejně věděli, že jim nevěří ani slovo.

Severus stoupal po zasněžené cestě pár kroků před nimi, spokojený, že jim udělal radost. A co teprve, až uvidí dárky... Váhavě si přiznal, že se na jejich první společné Vánoce těší. První, které má po letech v plánu slavit. Ach Merline, Minerva s Poppy mu to jistě budou připomínat na každém kroku...

Zároveň přemítal nad tím, jak pochybný smysl pro humor má osud. Nejdříve o všechny přišel, aby mohl všechny nenávidět. S nikým se neotravoval, všechny by s klidným svědomím nechal propadnout peklu. A teď by pro ta malá, veselá háďátka udělal nemožné.

Výraz mu potemněl, když si vzpomněl na moment, kdy se mu na pár minut znovu zhroutil celý život. Na těch pár okamžiků, kdy před ním bezvládně leželi.

Říká se, že převratný okamžik v životě může změnit patrona. Co když už nemá svou laň? Svou milovanou přízračnou laň, svou nejmilejší vzpomínku na Lily?

Ale... Lily byla mrtvá. Selena s Dracem se pošťuchovali jen pár kroků za ním.

Neodolal a otočil se. Jeho kmotřenec po dívce zrovna hodil sněhovou kouli. Překvapeně vypískla, když ji trefila do nohy, a rozhořčeně prefekta propálila pohledem. Pak se sehnula, uťapkala kuličku a mrskla ji po chlapci. Se smíchem se jí vyhnul, obratem na něj mířily další dvě. Rychle uskočil a na zledovatělé cestě zavrávoral, dívka toho bleskově využila a začala jej bombardovat s neutuchající zuřivostí. O půl minuty později sebou chlapec odevzdaně plácl do sněhu.

Severus se pousmál a pro sebe zavrtěl hlavou, pomalým krokem pokračoval k hradu. Selena nezměnila jenom jeho. S ní byl Draco konečně svůj, konečně šťastný. Merlin věděl, že je za to tak nekonečně rád... Jednou se ho bude muset přeptat, jak přesně si k ní našel cestu.

Myšlenkami se vrátil k praktičtějším věcem. Selena s Dracem byli letos opět jedinými studenty, kteří trávili prázdniny v Bradavicích, což bylo jen příhodné. Mohli si je užít bez ohledu na ostatní. A jemu se díky nim možná podaří vytratit ze Silvestrovského večírku.

Horaciovy večírky z duše nenáviděl. Se stejným zápalem, s jakým na ně byl zván, se jim vyhýbal. Aby také ne – sotva týden zpět udělal tu chybu, že se na něj přece jen dostavil, a McLaggen mu pozvracel boty. Severus málem začal bušit hlavou o zeď, když před pár dny Horacio na schůzi sboru oznámil, že si letošní oslavu nového roku bere na starost. Ano, obratem se ujišťoval, zda jeho bývalý student přijde.

Severus se dopracoval k šesté použitelné výmluvě, k hradu už to bylo jenom kousíček, když jej něco zezadu udeřilo do hlavy. Překvapeně sebou trhl a otočil se, jen tak tak se stihl sklonit, aby ho další sněhová koule netrefila přímo do obličeje. Jeho neteř i kmotřenec se křenili jako šílenci a napřahovali se, aby po něm hodili další. Stínovou magií je odrazil.