V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 22 - Šťastné a veselé II.

„Co sis sakra myslel?!"

„Do hajzlu, Severusi! Vřískáš to na mě už potřetí! Já nevím! Ale nenechám nikoho, aby se navážel zrovna do vás dvou!"

„To není omluva! Víš vůbec, kolik práce mi dalo udržet tyhle informace v tajnosti?! Víš kolik problémů nám nadělal už ten tvůj výstup před Zmijozelem?!"

„Ten byl naprosto oprávněný, choval ses jako pitomec!"

„A ty se teď chováš jak?! To, že jsi nadával Křiklanovi, by se ještě omluvit dalo, ale Griffitha jsi málem přizabil!"

„A tys to snad v plánu neměl?"

„Co jsem měl nebo neměl v plánu je naprosto irelevantní! Tobě to nedává právo se chovat takhle!"

„A co jsem měl dělat?!" zavřískal nepříčetný Draco. „Říct mu: ‚Na, tady máš moji holku, pěkně si s ní zamrdej, veselé Vánoce!' Tohle jsem měl kurva říct?!"

„Neměl jsi říkat nic," zasyčel dopáleně Severus. V tu chvíli neměl daleko k tomu, aby svému kmotřenci vrazil pár výchovných.

„Tak promiň!" rozhodil chlapec rukama. „Příště, až ti bude někdo chtít ojet neteř, budu držet hubu a krok!"

„Jestli nechceš, abych tě něčím praštil...!"

Profesor větu nedokončil, v tu chvíli totiž Selena prudce vystřelila z křesla, prohnala se kolem nich a práskla za sebou dveřmi ložnice. Oběma Zmijozelům zatrnulo – teprve teď, po půl hodině vřeštění, si uvědomili, že celou dobu seděla v obývacím pokoji. Vyměnili si jeden jediný pohled a už se hnali ke dveřím.

Selenu našli na zemi za postelí pracně rozmrkávající slzy, okamžitě klesli na podlahu vedle ní. Draco ji chtěl obejmout, jeho ruku však nevybíravě odpálila: „Dej mi pokoj!"

„Sel, zlato..."

„Jděte pryč!" vyštěkla.

„Miláčku..."

„Prosím, Seleno," pokusil se do hovoru vložit Severus.

„Takhle jsem to nechtěla," vzlykla nešťastně a popadla polštář, přitiskla si ho k tělu. „Já jsem jenom chtěla, abychom měli hezké Vánoce. Abych si konečně nějaké hezké Vánoce pamatovala! Myslela jsem, že si sednem ke stromečku a dáme si kakao a všechno bude super... Proč se všechno vždycky musí tak strašně zkurvit?! Místo úplně obyčejných Vánoc se vy dva snažíte zabít, na mě všichni hledí jak na největší chudinku a řeší, že se mě někdo pokusil znásilnit! Griffith kolem mě krouží jako sup a když ne on, tak Křiklan, který se mi snaží už po tisící omluvit, a to je to pár hodin! Příště až se něco podobného stane budu prostě držet hubu! Do hajzlu s celýma posranýma svátkama!"

Prudce práskla hlavou o rám postele, oba Zmijozelové sebou vyplašeně trhli. Selena však jen tupě zírala někam do prázdna a v rukou dál žmoulala polštář. Draco si se svým kmotrem vyměnil další všeříkající pohled – tohle posrali. Ani jeden z nich si do té chvíle neuvědomil, jak moc jsou tyhle Vánoce pro Selenu důležité.

„Miláčku, pojď vedle, ano? Dáme si to kakao, co ty na to?" navrhl opatrně Draco.

„Nechci," odsekla.

„No tak, Sel, já bych ti to kakao vážně dal..."

„Tak si ho dej sám."

„Dráčátko..."

„Chci jít spát," pronesla dokonale nevýrazným tónem a obloučkem odhodila polštář zpátky na jeho místo. Vytáhla se na nohy, přivolala si pyžamo a zamířila do koupelny. Mezi dveřmi se ještě otočila na oba zkoprnělé hady stále sedící na zemi: „Výzdobu sundám ráno, stromek taky. Dárky ti dá Draco."