V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 79 - Zapomenout

„Avada kedavra!"

Selena nestihla ani zapištět a Severus už ji popadl a smýkl s ní za svá záda.

„Perpetuum Protego!" zařval, aby je chránil alespoň před ostatními kletbami, které mohly přijít. S hůlkou v pohotovostní poloze, která se mu v ruce octla ani nevěděl jak, se rozhlížel kolem, smysly vybičované na nejvyšší možnou citlivost. Zuřivě hledal sebemenší stopy magie. Dráčátku se nesmí nic stát!

Jenomže se nic nedělo. Nepřišla žádná další kletba, neucítil žádnou magii. V obývacím pokoji zavládlo hrobové ticho, všichni přítomní s otevřenými ústy hleděli na scénu před sebou. A Severus teprve s odstupem zpracovával, co se stalo.

Lektvarista najednou málem vyletěl z kůže, když se ozvalo tiché fňuknutí. Okamžitě se otočil za zvukem. Malá Ashley pod jeho pohledem ucouvla, rozplakala se a rozběhla se k mamince. A nechala stát ve dveřích Katrin. Vykulenou Katrin, která si hrála na čarodějku.

Salazare, ty to vidíš, blesklo Severusovi hlavou, když sklonil hůlku a promnul si kořen nosu. Abrakadabra! Bylo to Abrakadabra, neškodné dětské zaříkadlo!

Zběsile vymýšlel, co by měl udělat. pokusit se jim to vysvětlit nebo rovnou seslat Obliviate? Selenina rodina měla dle britských kouzelnických zákonů právo vědět, že je dívka čarodějka, ale nebylo by lepší, kdyby jim paměť přece jenom vymazal?

„Seve," ozvalo se najednou tiché kuňknutí za jeho zády.

Bleskurychle se otočil – a v tu chvíli se mu Hastingsovi úplně vypařili z hlavy. Třesoucí se, popotahující Selena na něj upírala prosebné oči a zatínala ruce v pěst.

„Dráčátko," vydechl a rychle ji přivinul k sobě. „Už je dobře, Seleno. Nic se neděje."

„Já nechci, Seve, já nechci," zakňourala a objala ho.

„Jsem tu s tebou, dráče," zašeptal a začal ji lehounce hladit po zádech. „Zvládneme to."

Odpovědí mu bylo škytavé vzlyknutí. Selena mu zabořila hlavu do ramene a s prvním plamínkem, který se jí objevil ve vlasech, se zoufale rozplakala.

„Proboha!" vykřikla jen o chvilinku později Selenina babička, jelikož oheň se šířil.

„Co se to děje?!" zapištěla Irene.

„Zavolejte někdo pomoc!" vykřikl Jonathan, který si k sobě vyděšeně tiskl své dvě dcery.

„Nikam!" vyštěkl ostře Severus, když Timothy vystřelil ke dveřím, a stínovou magií zamknul vchodové dveře. Nemohl dovolit, aby ztropili povyk. Přitáhl si vzlykající Selenu pevněji k sobě, svůj hořící hábit z vysoka ignoroval.

„Severusi, co se to... Co se to děje?" zeptal se roztřeseně David, který spolu se svou rodinou vyděšeně couval co nejdál od nich.

Lektvarista se nenamáhal odpovědět, místo toho stáhl svou nitrobranu a zaměřil se na brečící dívku ve své náruči. Při podobných záchvatech se stávalo všechno možné, ale oheň se nedostavoval, a Severus měl tudíž obavy. Okamžitě zjistil, že Selena se zoufale snaží nespadnout a zároveň se uklidnit co nejrychleji, jelikož si stále byla vědoma, že ji sleduje její rodina. Jenomže to ji zároveň znervózňovalo ještě víc, samo o sobě vyvolávalo větší paniku a bránilo jí se uklidnit.

„Lenire," šeptl Severus do tmavých vlasů. Ač by to v běžném případě neudělal, protože nechtěl, aby si Selena navykla, že kouzla všechno vyřeší, v tu chvíli nemohl jinak. Byl si téměř jistý, že tentokrát by to nezvládla.