V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 3 - Felix felicis

„Bavil ses včera dobře?" zabrblala Selena místo pozdravu, když se na chodbě před chrličem ukrývajícím vstup do ředitelny potkala se Severusem.

„Možná," protáhl lektvarista a nevinně pokrčil rameny. „Ale považoval jsem za vhodnější, aby se tuhle informaci dozvěděli přímo od vás dvou, než aby jako první slyšeli zkazky, které začnou šířit Nebelvíři."

„Fajn, tohle dává smysl," uznala neochotně. „Ale to neznamená, že to nebyl mor! Mohls nás aspoň varovat! Museli jsme vymyslet něco přijatelného... A Zabini to samozřejmě nesežral! Ale zatím se v tom nehrabe, jenom čekám, kdy to přijde..."

„Jste vynalézaví, to zvládnete. Můžeme?"

„Samozřejmě," neubránila se natěšenému úsměvu. Severus jí ho oplatil svým typickým způsobem.

„Mám rád kyselé bonbony," zavelel, chrlič poslušně odkryl točité schodiště, Selena se uchechtla heslu a následovala jej nahoru.

„Vítejte, rád vás oba vidím," usmál se ředitel zpoza svého stolu. „Posaďte se, mám všechno připraveno, jenom musím ty papíry... Ach ano, tady jsou! Výborně. Takže, Váš podpis, slečno, potřebuji tady, tady a také tady... A nezapomeňte napsat správné příjmení," dodal s potutelným mrknutím.

Selena strnula s brkem jen kousíček nad papírem a zrudla, opravdu si to neuvědomila a chtěla napsat E. Brumbálův úsměv se pobavením ještě rozšířil, Severus na vedlejší židli vydal ten svůj prapodivný chrčivý zvuk, který značil neúspěšně potlačený smích. Dívka po něm loupla pohledem a potom s protaženým obličejem naškrábala všechny tři správné podpisy. Lektvarista od ní papíry přebral a připojil ty své.

„Výborně, výborně," vyrovnal následně ředitel pergameny na kraji svého stolu, na tváři svůj typický navýsost spokojený úsměv. „A jaká je Vaše první letošní hodina, slečno Princeová?"

„Lektvary, pane profesore," odvětila Selena a zakřenila se na Severuse, který něco nespokojeně zamumlal na Křiklanův účet.

„Tak to byste asi měla vyrazit do sklepení. Pokud vím, hodina už začala," nadhodil dobromyslně vousatý kouzelník.

„Jistě, profesore Brumbále," odvětila, se širokým úsměvem vstala ze židle a zamířila ke dveřím. „Nashle, profesore, ahoj, Severusi!" křikla přes rameno, než seběhla ze schodů.

„Dracoooooo!" zavolala v duchu, zatímco spěchala do učebny Lektvarů.

„Ano, princezno?"

„Jsem Princeová! Oficiálně!"

„Skvělé! Merline, Zabiniho jebne, až to zjistí," dodal pobaveně. „Musíme vymyslet další výmluvu. Jdeš na hodinu?"

„Jo, už jsem na cestě. Jak to tam zatím vypadá?"

„Hrozně. Křiklan nezavře klapačku, jenom stojíme a čumíme."

„Držíš mi místo?"

„Samozřejmě!"

„Díky zlato, hned tam budu."

S širokým, spokojeným úsměvem prošla hradem až konečně stanula přede dveřmi učebny Lektvarů, která tak dlouho patřila Severusovi. Jednou klepla a vešla dovnitř.

Jako první jí vrazily pořádnou facku všechny možné i nemožné vůně, kterými byla místnost naplněna, o setinu vteřiny později přílišné množství světla. Grangerová, která se nakláněla nad kotlíkem Mnoholičného lektvaru, zrovna dokončovala vysvětlení, o jaký lektvar se jedná a jaké je jeho použití. Draco na druhé straně hloučku studentů se podrážděně mračil.